V umění není možno soutěžit, říká český ohňostrůjce

10. 6. 2011, 12.15
Brno-střed – Ohňostrůjci ze skupiny Flash Barrandov SFX se na letošním ročníku STAROBRNO-IGNIS BRUNENSIS už divákům představili ohňostrojem s názvem Vitamíny pro přátele. Právě oni se s letošním ročníkem také rozloučí. Co diváky při závěrečné show čeká, prozradil ohňostrůjce Jaroslav Štolba.

Letos v době festivalu Ignis Brunensis hodně pršelo a bylo vlhké počasí. Jaký vliv to může na ohňostroje mít?
Ideální počasí je jasno a sucho a ještě k tomu příznivý směr větru, který jde od diváků. Ideálu jsme tady ale opravdu nedosahovali. Na přehradě ale hrozí hlavně jiná nepříjemná věc. Když jsou nádherné dny, modrá obloha celý den, jsou diváci natěšeni. Přijdou na přehradu a netuší, jak se bojíme, co nastane při setmění. Na konci května a začátkem června je totiž přehrada ještě strašně studená, a když je nad ní horký vzduch a končí den, nastává takový citlivý bod, kdy kondenzuje jakýkoliv zárodek čehokoliv.

Vytvoří se mlha?
Na hladině se udělá opar. Je to strašně nebezpečné, protože není ohně bez kouře. Je to ten moment, kdy krásné počasí může být pro ohňostroj mnohem nebezpečnější, protože není vítr a není tedy možno odfouknout zdroj dýmu. Kdežto když máme například počasí, jaké bylo ve středu, kdy je velmi vlhko a paří se lesy nad přehradou, ale zároveň prší, tak takový strach nemáme. S tím máme zkušenosti z minulých let. Naše firma asi na přehradu nemůže stěžovat, už jsme zvyklí a s tou mlhou umíme pracovat. Na brněnské přehradě platí pravidlo čím méně, tím více.

Když předpokládáte, že bude pršet, děláte před ohňostrojem nějaké speciální přípravy?
Ne, v tomhle pásmu předpokládáme při přípravě ohňostroje, která trvá tři dny, že může přijít cokoliv, takže děláme vždycky naprostou klimatickou ochranu, která by měla vydržet i krupobití.

S ohňostroji máte velké zkušenosti. Existuje nějaký zaručený prvek, popřípadě hudební motiv, který zaručí úspěch celého ohňostroje?
To bychom museli postupovat stát od státu, protože v každé zemi mají rádi něco jiného. Diváci mají rádi známá hudební témata. To znamená, že se velice rádi pohupují v rytmu něčeho, co znají, líbí se jim, když hudbu dokážou přečíst a vědí, co přijde. Mezi diváky také funguje takový zárodek potlesku nebo smíchu, kdy jeden jediný člověk začne tleskat a najednou se přidají ostatní. Jeden začne a druzí kolem něj vědí, že se už nemusí stydět povykovat, vyjadřovat emoce. Funguje také to, když člověk zahraje na emoce. Některé lidi udivuje množství, velikost, někdo miluje solitérní efekty, někdo miluje rostoucí efekty. Ideální je, když to střídáte, aby došlo na každého. Když vše v dobrém tempu opakujete, zaujmete diváky. Pokud jde o hudbu, patříme mezi firmy, které spíš představují hudbu novou. Často je to hudba, kterou divák slyší poprvé. Je to proto, že ji třeba přinášíme odjinud, kde jsme na ni narazili, kde jsme ji předvedli divákům, kteří ji už znali. Anebo proto, že jsme svobodní a chceme nějakou hudbu zpracovat, protože nás oslovila a právě proto chceme představit její vizualizaci. Neboť některé skladby zaniknou a člověk si jich ani nevšimne. Kolikrát jsem slyšel od lidí – víš, já tady tu hudbu nikdy neměl moc rád, ale s tím ohňostrojem šla tak dohromady, že jsem si ji zamiloval.

Když jsme u hudby, ovlivňuje nějak váš osobní hudební vkus výběr skladeb pro ohňostrojnou show?
Myslím, že jestli jsem v něčem kritizován, je to především v tom, že občas nepřináším hudbu znějící divákům. Někdy mi kolegové vytýkají, že takhle tu první cenu nikdy nevyhrajeme. To už se ale dotýkáme něčeho, co já mám rád a to je umění. A v tom umění není možno soutěžit. Já naopak vítám možnost, kdy je na festivalech člověk svobodný a může si udělat, co si přeje a zkusit si reakci lidí. Těch komerčních firem, které si za rok přejí něco konkrétního a kolikrát vám dodají hudbu, která se opravdu těžko zpracovává, nemáte ji rádi nebo je velice komerční, je hodně. Nechtěl bych být v Americe, i když jsme měli nabídky od některých zábavných center. Spíš ale mluvím o amerických designérech, kteří pracují v tak komerčním světě, že si ani nemůžou dovolit, aby použili hudbu, která aktuálně není v Top 10. Tady v Evropě, v České republice a obzvláště ve Francii je svoboda projevu podstatně větší.

Nemrzí vás, že tady v Brně před domácím publikem už několik let nesoutěžíte?
Rozhodně to některé lidi tady v Brně mrzí víc než nás (smích). Myslím si ale, že by to nebylo fér. My jsme doma jednak velmi zkušení a jednak vidíme do technických parametrů soutěžících firem. Oni tuto možnost nemají. Kdybychom soutěžili, chtěli bychom vyhrát. A kdybychom chtěli vyhrát, byli bychom nedůvěryhodní u těch ostatních. Navíc pro jméno Ignis Brunensis bude lepší, když bude mít každý rok zvučné jméno vítěze, než když bude každý rok vyhrávat domácí firma (smích).

Jak dlouho trvá příprava celého ohňostroje od první myšlenky až k odstřelu?
Pokud je to originální show, tak alespoň já, než se vůbec začne všechno připravovat, strávím asi dvanáct hodin nad jednou minutou show. V těch dvanácti hodinách je započteno to, že nejdřív musíte naposlouchat hudbu, nastudovat ji a nastříhat, a pak tuto hudbu zpracovávat v nějakém dalším kontextu. Když máte tříminutovou hudbu, zpracovává se dobře. Ale když máte takových úseků deset, už si musíte dávat pozor, aby výrazové prostředky nebyly obdobné. Takže to zpracovávám a různé výrazové prostředky hledám tím, že si efekty nechávám podle té hudby vyrábět pro specifický kalibr, pro specifickou barvu, pro specifický průběh. Každý efekt má jiný charakter, tak si zvolíme, že tyto efekty se objednají v Portugalsku, ty ve Španělsku, ty v Itálii. No a takových firem, které pro nás vyrábějí, máme stabilně v Evropě sedm a k tomu jednu nebo dvě v Číně. A pak přichází vlastní zpracování. Takový ohňostroj jako byl ve středu italský, se připravoval v dílnách týden nebo dva, počet lidí byl tak pět nebo šest a na přehradě ohňostroj připravovalo sedm sicilských a dvanáct českých techniků tři dny.

Mluvil jste o originální show. Kolikrát tedy jeden ohňostroj divákům představujete?
To je různé. Naše asi nejúspěšnější představení byla Duhová rapsodie a tu jsme opakovali dejme tomu dvanáctkrát nebo patnáctkrát po celém světě, což je hodně. Velice populární byla i show Květinový duet, která je na klasickou hudbu a která byla hodně populární v Česku. Poprvé jsme ji předvedli v Jaroměřicích. Byla hodně subtilní a diváci ji dokázali snadno přečíst.

Dnes budete odpalovat poslední letošní ohňostroj. Co jste si pro diváky připravili?
Budou to tři tance. Jeden tanec bude tradiční italský. V tenhle moment to bude taková zdravice vítěznému týmu. Tanec je svižný a krátký, ale měl by diváky rytmicky naladit. Druhý tanec bude trošku klouzavý, stejně jako je klouzavý cikánský rytmus. Třetí stěžejní část je hudba mého oblíbence Borodina. Jsou to Polovecké tance knížete Igora. To je opravdu hudba, která by měla zaznít v kombinaci s ojedinělým prostředím a atmosférou hradu Špilberk.

Martina Učňová
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně