V Ománu jsem byl zavřený, říká ohňostrůjce Jaroslav Štolba

28. 5. 2011, 13.00
Jaroslav Štolba je jednatel a spolumajitel společnosti Flash Barrandov, která předvede dnešní ohňostroj na brněnské přehradě. Zabývá se hlavně designováním všech možných ohňostrojů a vizualizací hudby. Spolupracoval na filmech s hvězdami, jako jsou Bruce Willis, Liam Neeson, Geoffrey Rush nebo Uma Thurman. Se svou firmou vystupuje všude po světě, v Ománu byl dokonce zatčený kvůli údajnému pokusu o útok na sultána. „Nejlepší ohňostroje si ale nechávám pro Brno,“ říká Štolba.

Kde berete inspiraci k tvorbě?
Záleží na klientovi. Jestli si přeje jazz nebo rock a potom nám dá volnost. Nebo chce zahrát konkrétní skladbu. To už je horší, protože ne každá skladba je vhodná pro zpracování s ohněm. Některé nápady přichází samovolně, některé od klientů.

Uvedete nějaký příklad?
Třeba ve Vancouveru. Když se rozhodlo, že bude olympijským městem a my věděli, že v něm budeme dělat velkou show, navštívil jsem ho a zjistil, že v ulicích je nebývalé množství žen všech národů, barev i anatomických tvarů. Natolik mě to zaujalo, že jsem se rozhodl udělat show jenom o ženách. Ohnivé ženy. Snažil jsem se vymyslet, kde najdeme oheň ve vlastnostech žen. Oheň je cítit nejvíce v lásce, bolesti, tanci… V show se objevila Johanka z Arku, Carmen… No a podle toho jsme hledali hudební formu. Máme-li Carmen, vezmeme Bizeta a nasbíráme několik pojetí. I když skládáte různou hudbu dohromady, musí mít stejný zvuk.

Proč se vaše dnešní show jmenuje Vitamíny pro přátele?
Žijeme ve společnosti, kde je normální, že lidé pijí kafe bez kofeinu, cukr bez cukru, cigarety bez nikotinu, všechno bez… Člověk se ptá proč? Když jdou nakupovat, kouknou se lidé na přebal a jakmile vidí nějaké éčko, výrobek neberou. To éčko mě zaujalo, protože vitamín E není pouze konzervační činidlo, je to vitamín blahodárný pro zdraví. Působí na spoustu věcí: na srdce, na krev, mysl, kůži, na oči, na všechno. A z toho éčka se stává spřežka. Může to být elegance, estetika, erotika, esprit, empatie… Každá hudební skladba souvisí s konkrétním člověkem – s mým přítelem, který má rád danou píseň. Anebo s vlastností, která s tou písní souvisí.

Kdybyste měl krátce vyjádřit myšlenku vašeho ohňostroje, jak by zněla?
Pod názvem každé skladby je lidská vlastnost, kterou, kdybyste měl jako kmotr dát do vínku dítěti, tak mu ji rád dáte. Je to lehké zamyšlení nad hrou slov, je to k pobavení i zamyšlení.

Půjdou tyto vlastnosti snadno vyčíst nebo to bude pro diváka náročné?
To, co chceme dnes ukázat, bude spíše předpremiéra. Celá show bude mít třicet minut, budeme ji cizelovat rok, dva. Teprve za rok dva bude možné s ní vyrazit na ty největší světové štace. Předpokládá to daleko větší spolupráci s diváky, s oznámením. Pak je totiž možné divákům s imaginací pomoci.

Počasí není zrovna ideální. Jakým způsobem se to projeví na vaší show?
Konkrétně na brněnské přehradě vítám povětrný, polooblačný a občas prška den, protože se točí vzduch a pročisťuje ovzduší. Daleko horší pro nás je, když je celý den nádherně a nehne se ani vánek. To je pak vodní hladina studená a vzduch horký – ideální stav pro tvorbu mlhy. Kolem brněnské přehrady je taková kapsa, která, když není vítr, se zaplní dýmem a efekty nejsou brizantní. Barvy jsou posunuté, nemůžete je přesně vyjádřit. Takže vítáme proměnlivé počasí, které zaručuje, že zplodiny budou odváty. Na Špilberku je to něco jiného, přece jen je to vyvýšenina. Anebo v oblastech, kde je přirozeně nižší obsah vlhkosti v ovzduší.

Kde třeba?
Dejme tomu když pracujete v arabských zemích, přináší to mnoho komplikací kolem. Na druhou stranu tam má vzduch nula procent vlhkosti, takže všechny barvy mají dlouhou dobu hoření, jsou naprosto čisté. Když ohňostrůjce dostane pozvání do arabských zemí, téměř vždycky myslí na to, že bude mít perfektní klimatické podmínky pro svoje efekty.

Když jste tam pracoval vy, nedostal jste se do žádných problémů?
Byl jsem v Ománu zašitej (smích). Obvinili mě z pokusu o úkladný čin proti sultánovi. Dělali jsme tam dvě show, z té první zbyly nějaké drobné fontánky. Jsou to věci na úrovni vánočních prskavek. Nicméně zůstaly v nějakém sudu jako zbytek a sudy byly odeslány do oblasti, která musela být čistá. Někdo to objevil a já jsem byl zatčen.

Máte z Ománu nějaké další zajímavé zkušenosti?
Třeba nám řekli, že potom, co jsme přešli určité území, už na něj nemůžeme znovu vstoupit. Museli ho opětovně vysvětit od pohanů. To znamená, že zabili býka a zkropili to místo jeho krví. Teprve poté tam mohl vstoupit sultán. Upřímně řečeno po šesti týdnech strávených v tom vypjatém prostředí jsem přijel do civilizace a moc jsem tomu nerozuměl. Tady máme na všechno pravidla, ale nikdo je nedodržuje.

Takže se vám líbilo víc v Ománu?
Takhle to nemůžu říct. Člověk ale musí respektovat zákony různých zemí. Ten respekt se mu vždycky vyplatí.

Vojtěch Žák
Autor je studentem žurnalistiky na FSS MU v Brně