Šéf festivalu: V zahraničí říkají, že v Evropě máme nejlepší světové obsazení

10. 6. 2012, 12.15
Brno – Festival Ignis Brunensis oslavil patnácté výročí. „Mezi akcemi tohoto typu je to výjimečné. Většinou mají krátké trvání. Patnáctý rok můžeme přirovnat k výročí psa, kde se jeden rok počítá za sedm,“ říká hlavní organizátor akce Jiří Morávek.

Jak byste letošní ročník festivalu zhodnotil?
Hodnocení patří především návštěvníkům. Nicméně pokud to vezmu z hlediska vedení, všechny systémy fungovaly velmi dobře. Ať se to týká ohňostrojů na přehradě nebo doprovodných pořadů spadajících do programu Brno – město uprostřed Evropy, všechno klapalo organizačně perfektně. Návštěvnost byla velmi dobrá. Počasí nám pomohlo o trochu víc, než v předchozích ročnících. I ohňostrůjci se snažili. Dovezli si více materiálu, než kolik pokryl finanční příspěvek, protože chtěli vyhrát a to může jen jeden.

Pokud hodnocení náleží divákům, jak byste ho odhadoval?
Myslím, že diváci mohli být spokojeni. Ekonomická krize dopadla do všech oblastí, festival nevyjímaje a nám se povedlo udržet světovou i mezinárodní kvalitu. Určité rezervy vidím v tom, že stále existují jedinci, kteří nabourávají systémy příjezdu. Vyjedou pozdě a pak si stěžují, že se nedostali na místo. Nebo nevyužívají městskou hromadnou dopravu. Pak to jsou i důvody naší nespokojenosti. Velká koncentrace lidí všude po světě vyžaduje velká opatření. Může se stát cokoliv. Trošku nás mrzí, že jsou pořád lidé, kteří to odmítají pochopit a snaží se dostat autem až na hranici přehrady. Snad se nám to podaří do příště zlepšit.

Co říkáte na návštěvnost?
Je vyšší, než byla v loňském roce, i když je srovnatelná. Každoročně je daná počtem akcí a počasím. Je třeba říct, že i v deštivých dnech bylo na přehradě přes sto tisíc návštěvníků. Na posledních ohňostrojích bylo asi sto osmdesát tisíc lidí. Ve středu se celého festivalu zúčastnilo přes milion lidí.

Jak fungovala vnitřní organizace akcí mimo ohňostroje?
Ve dny konání zasedá štáb, v němž dolaďujeme, co je potřeba zkorigovat. Excesů bylo opravdu minimum a nebyly nijak zásadní. Většinou to jsou případy, kdy někdo nedodrží, co má. Například leze přes zábranu a spadne, což není naše chyba.

I to řešíte vy?
Samozřejmě, nemůžeme ho tam nechat. Tady zasahují bezpečnostní a zdravotní systémy. Pak jsou ještě speciální systémy, které zajišťují zabezpečení ohňostrojů. Síla ohňostroje je srovnatelná s odstřelováním kamene v lomu, protože se používá černý prach. Je potřeba spousta různých povolení a opatření, abychom mohli show provozovat.

Kolik lidi se podílí na celkové organizaci?
Kdysi jsme se to zkoušeli spočítat. Za celý festival je tisíc lidí málo. Když vezmeme jeden den, je potřeba zahrnout kvantum policajtů, záchranářů, hasičů, produkční tým, úklidy odpadků, mobilní záchodky a tak dál a tak dál. Nedá se to doopravdy spočítat, jenom odhadnout.

V čem byl letošní ročník odlišný o jiných?
Patnáctý ročník takového festivalu je už hodně významné výročí, protože tyto akce mají poměrně vratký život. Vždy říkám, že to je jako výročí u psa, kde se počítá jeden rok za sedm. Letos jsme měli údajně nejlepší obsazení v Evropě. To neříkáme my, ale říkají to zahraničí a kroutí hlavou, jak se nám toho podařilo dosáhnout. Tento rok jsme slavili také stodevadesáté výročí narození Johanna Mendela. Všeobecně se zapomíná na to, že takoví velikáni tady žili a pracovali. Bohužel jsou mnohdy známější ve světě než u nás.

Byli letošní ohňostrůjci spokojení, když odjížděli?
Samozřejmě nejspokojenější byli ti, kteří dostali ocenění. Faktem však je, že všichni byli spokojeni už jen proto, že byli nominováni do přehlídky, i když to jsou největší světové společnosti. Dvě z nich se ohňostrojným řemeslem živí už po generace. O to víc bylo letos zvláštní, že jsme udělali přehlídku tří kontinentů, což není úplně obvyklé. Oni se někdy neradi potkávají. Důvod je ten, že vyhrát může vždy jen jeden.

A jak se vám tedy nejlepšího obsazení podařilo dosáhnout?
Jádro úspěchu vyjádřil Australan při přebírání cen. Ohňostrůjci sem rádi jezdí. Máme tady nádherné ohňostrojné lokality a hlavně ohňostrojné publikum. Lidé, kteří sem chodí pravidelně, už ohňostrojům rozumí. Není to pro ně jenom bouchání rachejtlí na oblohu. Vidí v tom nápad a design. Tady se odráží naše dlouholetá práce. Brněnské ohňostroje mají popsaný děj, do kterého zapadá hudba a scéna. Je to něco jako forma pyromuzikálního divadelního představení.

Dá se tedy říct, že jste si vychovali své publikum?
Určitě. Máme ověřené od hospodských, že ohňostroje bývají u stolů tématem číslo jedna. Lidé se dokážou pohádat, který byl lepší. Jednou jsme dokonce dostali desetislokovou ódu na brněnské ohňostroje.

Chcete festival v budoucnu posunout jiným směrem nebo mu dát nový rozměr?
Už těžko mu dáme nový rozměr. Problémem je hlavně materiál, který musíme nějak přepravit. Našim cílem je teď dostat sem minimálně severoamerický kontinent, alespoň Kanadu. Každoročně se tam koná takzvaná malá ohňostrojná olympiáda, největší světová přehlídka ohňostrojů. Její producent sem přijel už na třetí ročník, mimo jiné i proto, že je vinař.

Čekají diváky v příštích letech nějaké novinky?
Chceme všechny ohňostroje rozložit do víkendů. Nebudou uprostřed týdne. Bude to náročnější, ale pro veřejnost vhodnější. My budeme mít mnohem více práce, ale pro návštěvníky se naskytne možnost užít si víkend. Zjednoduší se i doprava, protože vždy uprostřed týdne jedou všichni na poslední chvíli. I marketing cestovního ruchu bude moci nabízet kvalitní víkendovou turistiku.

Pak se ale festival prodlouží.
Prodlouží, ale to je zcela obvyklé. Ve Spojených státech jsou běžně festivaly, které trvají tři týdny. Diváci žijí ve stanech a kočují za ohňostroji z místa na místo.

Barbora Kalincová
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně,
více informací na www.munimedia.cz