Poutí je dost, ale lidi si odvykli na ně chodit, říká provozovatelka střelnice
4. 6., 11.10
Sama sebe nazývá komediantkou. Pochází z Brna a v komediantské rodině se narodila. „Ani vám nepovím, kolikátá jsem já generace,“ zamýšlí se provozovatelka pouťové střelnice.
Své jméno tají. „Jméno nepoužívám nikde na veřejnosti, jen na úřadech,“ říká na omluvu a je vidět, že mnoho informací o sobě prozradit nechce. Rozpovídává se ale o rodině a práci. „Tahle tradice jde v naší rodině prostě z kolena na koleno. Narodili se v tom mí rodiče, prarodiče, praprarodiče i další předci. Ta historie je vážně dlouhá,“ tvrdí žena.
Ona sama prožila celý život na poutích. Je to na ní na první pohled vidět. Asi se musela v životě pořádně otáčet. „Jako dítě z komediantské rodiny nikdy necítila žádné výhody,“ vypráví o dětství. I ve škole se musela pilně učit jako ostatní děti. A stejně jsou na tom i její potomci.
Z její řeči vyplývá, že rodina je pro ni velice důležitá. „Věnujeme se této práci všichni,“ říká. Tvrdí, že v rodině má oporu. „Potomci se o všechno starají,“ usmívá se. Je ráda, že jejich podnik je rodinný a jsou tak všichni spolu i na cestách. „Naše rodina má na poutích i další atrakce, nejen střelnici. Tady, co vidíte, to je všechno naše,“ ukazuje dohořívající cigaretou okolo sebe.
Zákazníky vyhlíží každý den. Většinou marně. Lidé bez povšimnutí chodí okolo a střelnice je nezajímá. Přitom vypadá velice lákavě. Ze všech stran visí plyšové hračky, pistolky a panenky. Na zadní straně je veliké kolo, terč a řada růží z papíru. Červené, žluté, růžové, oranžové, bílé, fialové, modré i zelené. Stačí si jen vybrat.
„Vyrobit růže je pěkná fuška a zabere to hromadu času,“ říká žena unaveně. „Musíte ty kraje nejprve sežmoulat a až pak z jednotlivých částí papíru růži udělat,“ popisuje proces výroby. Naštěstí na to není sama, do práce se zapojuje celá rodina. Jen aby si lidé chodili zastřílet. „Za dnešek se ještě žádná růže nevystřelila,“ přiznává. Podle ní je to běžné. „Sem tam tu růžičku mládenec slečně vystřelí, ale už to vídáme taky jen ojediněle,“ krčí rameny.
Současná situace, která přináší krizi nejen pro ni, ale i pro ostatní, ji rozmrzuje. „Bylo by lepší, kdyby zákazníci měli víc peněz a mohli si dovolit víc utrácet. Ale chápu, že když není práce, není ani zábava,“ uznává důvody návštěvníků pouti.
Komediantka celé dny stojí ve svém stánku a může tak dobře popsat, proč vůbec lidé na pouť chodí. „Jdou se jen podívat na ohňostroje, než aby se bavili na pouti,“ přemýšlí. A pak dodává, že ona sama by si pouť užila, kdyby pro ni byla tak vzácná, jako pro běžného člověka. „Je to ale dlouhodobá krize,“ stýská si. Sama prý bude ráda, když rodina z výdělku zaplatí poplatky a dojede domů. „Nejsme ale jediní, kteří na tom tratí. Všichni jsme tu proděleční,“ zoufá si a ukazuje okolo sebe. „Jen se podívejte, většina atrakcí stojí. Nejsou lidi, kteří by se šli svézt,“ naznačuje konec komediantů v Čechách i na Moravě. „Opravdu. Když to půjde takhle dál, komedianti toho nechají a vykašlou se na to,“ tvrdí zkušená komediantka.
Markéta Zelená
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně