Ohňostrůjce: Nemůže to dělat každý, kdo si usmyslí
6/6/2008
6. 6. 2008, 18. 25
Brno-střed – Ignis Brunensis má svého vítěze, včera převzala žezlo králů ohňostroje společnost Flash Barrandov SFX. Místo bujarých oslav triumfu však členové týmu včera večer jen přátelsky poseděli s kolegy z Belgie. Dnes totiž skupinu čekala náročná příprava závěrečného ohňostroje, jehož název slibuje barevné opojení. Nad Brnem se rozevře Duhová rapsodie. O zákulisí práce ohňostrůjce, o dnešním grandfinále i osobních prožitcích při ohnivých show hovoří Pavel Sagner ze společnosti Flash Barrandov SFX.
Jak se člověk stane ohňostrůjcem?
V mém případě to bylo spíš řízení osudu. Strávil jsem léta v zahraničí v jiné profesi, a když jsem se vrátil zpět, snažil jsem se obnovovat některá stará přátelství a známosti. Zjistil jsem, že můj bývalý kolega Jaroslav Štolba se pohybuje na Barrandově v části studií, která se věnuje speciálním efektům – přiřadil k nim i ohňostroje. Zeptal se mě, jestli nechci v této profesi začít pracovat. To bylo v polovině devadesátých let. A jsem tady dodnes.
Pokud někoho ohňostroje natolik osloví, že by se chtěl stát jedním z vás, jaké má takový nadšenec možnosti?
Pokud by to chtěl někdo zkusit skutečně z gruntu, tak v dnešní době kromě nadšení potřebuje alespoň základní kurz odpalovače ohňostrojů, který se u nás pořádá dvakrát do roka. Je docela rozumné začít jako elév u firem, které se tím zabývají, a když se ukáže, že je schopný, začne fungovat na profesionální bázi. Je to dané také stavem trhu. V našem případě už nastala situace, kdy potřebujeme mít v některých obdobích dva na sobě nezávislé ohňostrojné týmy. Takže i k nám přistoupili kluci úplně nepopsaní a teď jsou z nich profesionální ohňostrůjci.
Dá se sestavováním ohňostrojů uživit celoročně?
Je to samozřejmě sezónní záležitost, na plný úvazek to jistě není. Ale na jaře, v létě a na začátku podzimu máme práce nad hlavu.
Čemu se věnujete mimo sezónu?
U mě je to naopak, já většinu roku netrávím u ohňostrojů, ale protože jsem zaměstnanec Flash Barrandov, pracuji spíš na filmech. Moje pracovní zařazení je supervizor na speciální efekty.
Ohňostrůjce je umělec, má taky před ohňostrojem trému?
No to víte, že ano. Tréma by se v tomto případě dala rozdělit na dvě skupiny. Ta, která zachvátí designéra ohňostroje a druhá, kterou pociťují technici. Designér si ohňostroj vymyslí, v hlavě si ho vysní, udělá plán, podle kterého se vše zapojí. Potom hyne nedočkavostí a občas obavami, jestli to vymyslel dobře a jestli se naplní jeho očekávání. Hlavně aby se to lidem líbilo a byli spokojeni. A pak je tréma, která zachvátí realizátory. Musí například nějakou složitou část zapojit správně a s trémou sledují oblohu, jestli vše funguje, jak má. Když ne, tak je stihne spravedlivý hněv (směje se).
Pokud vy sledujete ohňostroj, bavíte se u toho nebo sledujete chyby a hodnotíte jej z profesionální stránky?
Protože jsem spíš ze dvou třetin filmař a z jedné třetiny ohňostrůjce, tak se mi daří se od toho odpoutat a snažím si představení užívat. Pokud jsou tam menší nedostatky, tak si jich nevšímám nebo se jimi nezabývám. Pokud to ovšem nejsou nějaké tragické chyby, kterých si všimne každý, třeba půlminutová tma.
Jaký je rozdíl mezi dnešním a soutěžním ohňostrojem?
Po stránce materiální to není tak náročný ohňostroj, jako byl ten soutěžní. Na druhou stranu jsme v jiných podmínkách. Špilberk je na kopci, takže tady i ohňostroj, který není tak masivní jako byl ten na přehradě, vynikne. Otevře se víc do krajiny. Takže tady i když to vypadá, že je efektů míň, působí vše dojmem, že je toho víc.
Využili jste i dnes digitálního odpalování?
Ano, je to podobně zapojeno jako na přehradě. Část ohňostroje, hlavně velké kalibry, jsou odpalovány ručně, mačkají se knoflíky na elektrickém pultu. Ty jsou dole pod hradbami. Nahoře jsou zase římské svíce, jednohranné efekty a menší kalibry a ty jsou odpalovány výhradně pyrodigitálně. Takže zatímco při ohňostroji kolega dole řídí ohňostroj podle hudby, my to tady máme všechno v programu a jen sledujeme, jak to vychází. Je to určitý stupeň pohodlí.
Program dnešního večera naznačuje, že už diváci určité pasáže ohňostroje mohli v minulosti vidět. Je to tak?
V jiné kombinaci obsahuje dnešní ohňostroj prvky, které jsme už použili, nicméně je to nová syntéza. Pokud jde o hudební doprovod, tak je to laděno optimisticky, vesele, protože se jedná o grandfinále festivalu. Všechno napětí už pominulo, soutěžení skončilo, všichni se chtějí jen bavit a oslavit konec Ignis Brunensis. Použili jsme směs melodií swingových, jazzových a nádech brazilských rytmů. Konkrétně zazní od Benny Goodmana skladba Sing Sing Sing nebo Gershwinova Rapsody in Blue. Tu jsme tady už stříleli před dvěma lety, kdy byl celý název grandfinále Rapsodie v modrém. A na konci bude znít In the Mood od Glena Millera.
Je taková syntéza jednodušší na přípravu?
Nějaké rytmické prvky jsme už zvládli, tak to nebylo tak náročné jako vymýšlet vše z gruntu, na druhou stranu je těžké to zkombinovat dohromady v novém. Nejsou to jen kostky, které se přeskládají. Ohňostroj je složitý, musí na sebe navazovat. Jedna z věcí, která ovlivňuje to, že ohňostroj nemůže dělat každý, kdo si usmyslí, jsou intervaly mezi zmáčknutím tlačítka a výsledným efektem. Celé to musí fungovat vcelku, v různých patrech a ještě napříč. Pro napojení známých bloků je potřeba schopnost simultánně myslet, aby celek fungoval.
Ovlivňuje to, že jste vyhráli celý festival, nějak vaši přípravu dnes, vaše pocity z grandfinále?
Zachováváme si v sobě pocit zodpovědnosti, ostatně jako vždycky, považujeme se doufám oprávněně za profesionály. Když pracujeme na soutěži na přehradě se zahraničními kolegy, je někdy způsob, jakým jsou oni připraveni, pro nás hůř stravitelný, vznikají okamžiky chaosu, ale přesto se jim vždy snažíme maximálně pomoci, aby jim jejich show vyšla.
Dnešním ohňostrojem končí jedenáctý ročník festivalu, jak na něj budete vzpomínat?
Jako na konec určité etapy. Letošním ročníkem se vzdáváme účasti v soutěži, nadále se budeme věnovat jen technické podpoře účastníků. O to víc si to potom užijeme, protože zatím to vypadá, že grandfinále budeme dělat každoročně. Letos ale zároveň nová éra začíná, protože budeme v příštích letech více a více využívat digitální odpalovací systém. A doufejme, že inteligentním způsobem.
Brno-střed – Ignis Brunensis má svého vítěze, včera převzala žezlo králů ohňostroje společnost Flash Barrandov SFX. Místo bujarých oslav triumfu však členové týmu včera večer jen přátelsky poseděli s kolegy z Belgie. Dnes totiž skupinu čekala náročná příprava závěrečného ohňostroje, jehož název slibuje barevné opojení. Nad Brnem se rozevře Duhová rapsodie. O zákulisí práce ohňostrůjce, o dnešním grandfinále i osobních prožitcích při ohnivých show hovoří Pavel Sagner ze společnosti Flash Barrandov SFX.
Jak se člověk stane ohňostrůjcem?
V mém případě to bylo spíš řízení osudu. Strávil jsem léta v zahraničí v jiné profesi, a když jsem se vrátil zpět, snažil jsem se obnovovat některá stará přátelství a známosti. Zjistil jsem, že můj bývalý kolega Jaroslav Štolba se pohybuje na Barrandově v části studií, která se věnuje speciálním efektům – přiřadil k nim i ohňostroje. Zeptal se mě, jestli nechci v této profesi začít pracovat. To bylo v polovině devadesátých let. A jsem tady dodnes.
Pokud někoho ohňostroje natolik osloví, že by se chtěl stát jedním z vás, jaké má takový nadšenec možnosti?
Pokud by to chtěl někdo zkusit skutečně z gruntu, tak v dnešní době kromě nadšení potřebuje alespoň základní kurz odpalovače ohňostrojů, který se u nás pořádá dvakrát do roka. Je docela rozumné začít jako elév u firem, které se tím zabývají, a když se ukáže, že je schopný, začne fungovat na profesionální bázi. Je to dané také stavem trhu. V našem případě už nastala situace, kdy potřebujeme mít v některých obdobích dva na sobě nezávislé ohňostrojné týmy. Takže i k nám přistoupili kluci úplně nepopsaní a teď jsou z nich profesionální ohňostrůjci.
Dá se sestavováním ohňostrojů uživit celoročně?
Je to samozřejmě sezónní záležitost, na plný úvazek to jistě není. Ale na jaře, v létě a na začátku podzimu máme práce nad hlavu.
Čemu se věnujete mimo sezónu?
U mě je to naopak, já většinu roku netrávím u ohňostrojů, ale protože jsem zaměstnanec Flash Barrandov, pracuji spíš na filmech. Moje pracovní zařazení je supervizor na speciální efekty.
Ohňostrůjce je umělec, má taky před ohňostrojem trému?
No to víte, že ano. Tréma by se v tomto případě dala rozdělit na dvě skupiny. Ta, která zachvátí designéra ohňostroje a druhá, kterou pociťují technici. Designér si ohňostroj vymyslí, v hlavě si ho vysní, udělá plán, podle kterého se vše zapojí. Potom hyne nedočkavostí a občas obavami, jestli to vymyslel dobře a jestli se naplní jeho očekávání. Hlavně aby se to lidem líbilo a byli spokojeni. A pak je tréma, která zachvátí realizátory. Musí například nějakou složitou část zapojit správně a s trémou sledují oblohu, jestli vše funguje, jak má. Když ne, tak je stihne spravedlivý hněv (směje se).
Pokud vy sledujete ohňostroj, bavíte se u toho nebo sledujete chyby a hodnotíte jej z profesionální stránky?
Protože jsem spíš ze dvou třetin filmař a z jedné třetiny ohňostrůjce, tak se mi daří se od toho odpoutat a snažím si představení užívat. Pokud jsou tam menší nedostatky, tak si jich nevšímám nebo se jimi nezabývám. Pokud to ovšem nejsou nějaké tragické chyby, kterých si všimne každý, třeba půlminutová tma.
Jaký je rozdíl mezi dnešním a soutěžním ohňostrojem?
Po stránce materiální to není tak náročný ohňostroj, jako byl ten soutěžní. Na druhou stranu jsme v jiných podmínkách. Špilberk je na kopci, takže tady i ohňostroj, který není tak masivní jako byl ten na přehradě, vynikne. Otevře se víc do krajiny. Takže tady i když to vypadá, že je efektů míň, působí vše dojmem, že je toho víc.
Využili jste i dnes digitálního odpalování?
Ano, je to podobně zapojeno jako na přehradě. Část ohňostroje, hlavně velké kalibry, jsou odpalovány ručně, mačkají se knoflíky na elektrickém pultu. Ty jsou dole pod hradbami. Nahoře jsou zase římské svíce, jednohranné efekty a menší kalibry a ty jsou odpalovány výhradně pyrodigitálně. Takže zatímco při ohňostroji kolega dole řídí ohňostroj podle hudby, my to tady máme všechno v programu a jen sledujeme, jak to vychází. Je to určitý stupeň pohodlí.
Program dnešního večera naznačuje, že už diváci určité pasáže ohňostroje mohli v minulosti vidět. Je to tak?
V jiné kombinaci obsahuje dnešní ohňostroj prvky, které jsme už použili, nicméně je to nová syntéza. Pokud jde o hudební doprovod, tak je to laděno optimisticky, vesele, protože se jedná o grandfinále festivalu. Všechno napětí už pominulo, soutěžení skončilo, všichni se chtějí jen bavit a oslavit konec Ignis Brunensis. Použili jsme směs melodií swingových, jazzových a nádech brazilských rytmů. Konkrétně zazní od Benny Goodmana skladba Sing Sing Sing nebo Gershwinova Rapsody in Blue. Tu jsme tady už stříleli před dvěma lety, kdy byl celý název grandfinále Rapsodie v modrém. A na konci bude znít In the Mood od Glena Millera.
Je taková syntéza jednodušší na přípravu?
Nějaké rytmické prvky jsme už zvládli, tak to nebylo tak náročné jako vymýšlet vše z gruntu, na druhou stranu je těžké to zkombinovat dohromady v novém. Nejsou to jen kostky, které se přeskládají. Ohňostroj je složitý, musí na sebe navazovat. Jedna z věcí, která ovlivňuje to, že ohňostroj nemůže dělat každý, kdo si usmyslí, jsou intervaly mezi zmáčknutím tlačítka a výsledným efektem. Celé to musí fungovat vcelku, v různých patrech a ještě napříč. Pro napojení známých bloků je potřeba schopnost simultánně myslet, aby celek fungoval.
Ovlivňuje to, že jste vyhráli celý festival, nějak vaši přípravu dnes, vaše pocity z grandfinále?
Zachováváme si v sobě pocit zodpovědnosti, ostatně jako vždycky, považujeme se doufám oprávněně za profesionály. Když pracujeme na soutěži na přehradě se zahraničními kolegy, je někdy způsob, jakým jsou oni připraveni, pro nás hůř stravitelný, vznikají okamžiky chaosu, ale přesto se jim vždy snažíme maximálně pomoci, aby jim jejich show vyšla.
Dnešním ohňostrojem končí jedenáctý ročník festivalu, jak na něj budete vzpomínat?
Jako na konec určité etapy. Letošním ročníkem se vzdáváme účasti v soutěži, nadále se budeme věnovat jen technické podpoře účastníků. O to víc si to potom užijeme, protože zatím to vypadá, že grandfinále budeme dělat každoročně. Letos ale zároveň nová éra začíná, protože budeme v příštích letech více a více využívat digitální odpalovací systém. A doufejme, že inteligentním způsobem.
Aneta Šedá
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně