Ohňostrůjce: Do Francie si chceme přivézt trofej

2. 6. 2010, 15.00
Francouzský ohňostrojový designér Bruno Giorgini pracuje střídavě u různých společností. Se Storm Artifices se seznámil již před třinácti lety, kde poznal i Erika Horvatha, jejich hlavního designéra. Rozhodli se, že spolu připraví ohňostroj pro STAROBRNO-IGNIS BRUNENSIS. „Je to pro nás výzva, chceme určitě vyhrát,“ říká s úsměvem Giorgini.

Na jaké ohňostrojné festivaly jezdíte?
Pracuji jako umělecký ředitel pyrotechnického festivalu v Cannes. Je to pro mě dobrá příležitost k setkání se s mnoha společnostmi. Také navštěvuji festivaly na Madeiře, ve Francii nebo Valencii, což ale není festival, spíše národní španělský svátek. Pracuji rovněž v ostrovním státě Mauricius. Ale na světě je mnoho festivalů. Mým snem je působit v Montrealu.

Toto je vaše první ohňostrojná soutěž?
Ano, toto je moje první soutěž. Pravděpodobně i poslední, protože mám spoustu práce s jinými soukromými ohňostroji. Tuto soutěž v Brně však považuji za velice důležitou. Je to pro mě výzva. Protože před deseti lety v různých zemích vyhrávali všechny soutěže Francouzi, Španělé, Italové a různé latinské země. A dnes máme mnoho zemí z východu Evropy, které chtějí vyhrát.

Kde se vám podařilo uskutečnit nejlepší ohňostroj, na který rád vzpomínáte?
Na to je těžké odpovědět. Pamatuji si například jeden, který jsem dělal na Mauricijských ostrovech pro ředitele hotelu. Byl to velmi vznešený muž. Požádal mě, abych vytvořil něco intenzivního s jemnou hudbou. To byla pro mě velká výzva, protože musíte být velmi delikátní a ve stejnou dobu výrazný. Pravděpodobně to byl můj nejlepší ohňostroj.

Podle čeho jste si vybral hudbu k dnešnímu ohňostroji?
Když se mě Jaroslav Štolba zeptal, zda bych chtěl přijet sem do Brna soutěžit, souhlasil jsem. Poté mi řekl, že jsou už přihlášeni soutěžící z Německa a ze Slovenska. Znal jsem německého soutěžícího a jeho tým. Jsou opravdu dobří. Ale nic jsem nevěděl o slovenském týmu. Tak jsem si pomyslel, že se musíme pokusit najít nový způsob, jak se ukázat a uspět, nabídnout něco odlišného. Měli jsme nějakou hudbu, asi dva nebo tři nápady. Nakonec jsme se rozhodli pouze pro tu jednu. Je to vlastně příběh o zvucích. Na začátku přichází muž z podzemí. A první zvuk je zvuk přicházející z přírody. Je tam slyšet řeka, bouře a podobně. Snažíme se udělat to samé. Svými hlasy, kousky dřeva, pomocí kamenů. Pokoušíme se prostřednictvím ohňostroje vyprávět ten příběh. Na konci muž stvoří hudbu, vytvoří obrovský koncert.

A proč jste si vybral zrovna tuto píseň?
Snažili jsme se představit, co mají Češi rádi. Představili jsme si, a já nevím, zda špatně či správně, to uvidíme po show, že lidé chtějí něco veselého, ale ne hloupého, žádnou lehkou píseň. Ta píseň vyvolá reflexi. Není určena jen pro pohyb těla, musíte u ní trochu přemýšlet. Je to hudba pro štěstí a radost, zároveň však i pro rozjímání. Takový mix mezi tělem a rozumem.

Je těžké zkoordinovat hudbu s jednotlivými výbuchy?
Ano a ne. Musíte se rozhodnout, v jaký moment chcete, aby přišla exploze. Je to jako herec, který může říct svůj text různými způsoby. Rychle, pomalu, změnou hlasu. Není to stejné. Na pomalou hudbu se tedy použije více explozí v jeden moment, na rychlou pouze jedna. Je to takové povídání na obloze. Popravdě lidé očekávají nějakou synchronizaci. Ta je důležitá. Ale můžete taky někdy použít moment překvapení, aby si každý řekl – proč to teď bylo jinak? Záleží však také na typu hudby. Nejtěžší je klasická a jazzová hudba.

Jak dlouho vám trvala samotná příprava?
S designérem Erikem Horvathem jsme začali pracovat v prosinci. Poté jsme v lednu a v únoru museli vyřešit technické záležitosti. Byl to vcelku krátký čas.

Na co byste nalákal návštěvníky vaší dnešní show?
Naše show nepoužívá mnoho velkých tvarů. Máme rádi menší efekty. Je to jako hra. Snažíme se hrát si s diváky. Ukazujeme jim naše představení a lidé pak vytvářejí odpověď na naší show. Například potleskem.

Markéta Gojná
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně