Ohňostrůjce: Cítíme zodpovědnost, která na nás leží
23. 5. 2008, 20.20
Brno, Denisovy sady - Theatrum Pyroboli je sdružení ohňostrůjců z několika firem. Základní skupina je šestičlenná. „Teď tu ale máme ještě kolegy, protože tento projekt je velký, a tak skupinu doplňujeme o další samostatné specialisty, kteří nám pomáhají,“ vysvětluje Ivan Martinek.
Je pár hodin před ohňostrojem a nad Brnem je zataženo. Nebojíte se deště?
Pokud je to normální déšť, tak je nepříjemný, ale není to nic strašného. Horší by byl silný vítr nebo extrémní sucho. Samozřejmě není nic příjemného pracovat, když vám voda teče za krk, jste mokrý a je vám zima. Ale pokud to není nějaký extrém, tak se s tím umíme poprat. Jsme na to připraveni, veškeré efekty jsou chráněny. Balíme je do hliníkových fólií a navrch ještě mikrotenu, aby se tam nedostala voda. Pokud nepřijde průtrž, tak to vydrží. Pro nás je dokonce dobře, pokud se pohybují mraky. Díky tomu nám nebude stát dým z efektů.
Takže když je sice jasno, ale sucho a bezvětří, je to horší?
Přesně tak.
Připravujete obě prelude, jedno v Denisových sadech a druhé na výstavišti. Jaký je v tom o organizačního hlediska rozdíl?
Výstaviště je specifické v tom, že chceme nasvítit několik jeho částí – historické budovy nebo pavilon A, a to z výškové budovy u staré hlavní brány. Dále je vzadu u pavilonu G skleněná věž, takže chceme osvítit a zatřpytit ohňostrojem celý areál výstaviště. V podstatě děláme ohňostroj na hranicích bezpečnosti, protože na výstavišti budou diváci. Je tam velká oslava, a jádro, kde budou dvě odpaliště, je před a za pavilonem A. Organizace je proto taková, že musíme připravit šest míst, na kterých budou pyrotechnické efekty a také je musíme osadit lidmi, kteří to budou řídit.
Takže jste to museli rozdělit do více stanovišť?
Ano, takže pak je potřeba více lidí a je nutné je synchronizovat.
V Denisových sadech je to tedy jednodušší, když je vše na jednom místě.
Relativně ano, ale jsou tu tři patra, takže se také dost naběháme, protože některé věci se musí ručně vynášet po schodech. Ale je to o něco jednodušší.
Čím se od sebe obě prelude liší tematicky a provedením?
Námětem pro prelude I v Denisových sadech jsou živly planety Země. Je to sestava ze čtyř obrazů – Oheň, Vzduch, Voda a Země. Pro každou část je jiná hudba. V první půli současná, ve druhé jsme se přesunuli ke klasikům. K Ohni je soundtrack z Drákuly a ke Vzduchu od Vangelise. Vodu ozvučí Händel, a na závěr Zemi Prokofjev. Druhé prelude se jmenuje Hvězdy nad výstavištěm, a má také čtyři obrazy. Obsahuje swingové rytmy, hlavní pasáž tvoří Bugatti step Jaroslava Ježka, který byl v roce 1931 napsán v Brně v nynějším hotelu Slovan, takže má s městem úzkou souvislost. Vůbec swing a jeho rytmy byly charakteristické pro třicátá léta. Aby to nebylo jednotvárné, postavili jsme hudební pás tak, aby tam swing zazněl, ale nebylo to celé jen o něm. Začínáme oslavnou fanfárou brněnského výstaviště jako poctou stavitelům a pak následuje Bugatti step, při kterém použijeme zvláštní prvek, jež jsem sestrojil. Jmenuje se Hefaistovy varhany - řídím jimi osm hořáků z horkovzdušných balonů, se kterými hraji do rytmu hudby a doplňuji tím kolorit ohňostroje. Poprvé jsme to použili kdysi při jednom projektu na Kraví Hoře a teď se s tím vracíme, protože balony jsou součástí programu a souvisí i s výstavištěm. Pak přijde pomalá, melancholičtější pasáž, takový zlatý sen, a v závěru květný buket u výškových efektů, kterými to končí.
V prvním prelude jde o živly. Bude to divoké, nebo jsou tam i klidnější pasáže?
Oheň bude agresivní, do červena. Vítr využívá japonských sluncí, tedy točících se kol, které symbolizují pohyb, a dále rotačních efektů, které mají hvízdavý zvuk. Voda bude samozřejmě tekoucím ohňopádem jako symbolem vodopádů, řek a potoků. A Země se zazelená a rozkvete.
Jak dlouho trvala příprava těchto ohňostrojů?
Je to jedenáctý ročník, takže nám dá hlavně mnoho práce přijít na nové a zajímavé téma. Jakmile skončí jedno prelude, už přemýšlíme, co budeme dělat příští rok. Jinak bezprostřední příprava trvá měsíc až dva. To děláme scénář a dáváme dohromady hudbu. Pak nás čekají dva týdny intenzivní práce s přípravou stojanů a všech efektů a na závěr celý den na místě odpalování.
Co pro vás bylo při přípravě největší překážkou?
Žádná tu nebyla, protože v Denisových sadech jsme potřetí, takže terén známe. Ovšem pořád objevujeme další možnosti, protože se snažíme hledat nové obrazy. Také tu trochu vyrostly stromy, takže se musíme některým plochám vyhýbat. Ale zásadní problém nebyl.
V čem jste využili zkušenosti z minulých let?
V loňském roce jsme začali s rotačními efekty, japonskými slunci, která se nám velmi osvědčila, takže jsme je letos použili ve větší míře do pasáže Větru. A kvůli nasvícení parku jsme do prvního obrazu přidali bengálské ohně a stroboskopické efekty. Lépe se nám to umisťuje, protože víme, jak to vypadá.
Když jste prelude dělali i loni, jaký je v nich hlavní rozdíl, kromě změny tématu?
Je to jako malovat jiný obraz, použijete jiné barvy. Máme trochu jinou techniku na sestavení ohňostrůjných obrazů. Je to složitější právě proto, že místo je stejné, takže musíme mít jinou strukturu. Třeba použitím římských svící, které mají efekt prakticky od země až do výšky třiceti metrů.
Jaké to je, zahajovat celý festival?
Prelude je v podstatě slavnostní pozvánka na celou velkou mezinárodní přehlídku, která je na přehradě. Proto cítíme zodpovědnost, abychom vytvořili dobrou náladu, pozvali diváky a nadchli je k tomu, že se půjdou podívat i na další ohňostroje.
Proč se neúčastníte i soutěže?
Zatím to bylo proto, že se jako domácí podílíme na veškerých přípravách a organizaci, takže jsme zůstávali v té pracovní složce. Ale rozhodně přijde den, kdy se objevíme i na pontonu jako soutěžící. Máme to v plánu a nemělo by to trvat dlouho – tak dva roky. Ale možná to zvládneme už příští léto.
Je trochu chladno, nebojíte se, že to ovlivní návštěvnost?
Vzhledem k tomu, že jsme tu pojedenácté, tak víme, že zájem veřejnosti je poměrně velký. Ještě se nestalo, že by nikdo nepřišel. Věříme, že letos bude opět návštěvnost větší než loni, že tu bude více lidí jak na prelude, tak i na vlastní soutěž.
Takže festival s postupem času nenudí, ale naopak přitahuje stále více diváků?
Ano a je to dobře. Návštěvnost vzrůstá, je vidět, že to lidi baví a že se jim to líbí, což jsme samozřejmě rádi. Přijíždí sem spousta návštěvníků, jak z naší republiky, tak ze zahraničí. A nás těší, když je o naši práci zájem, když už ji člověk dělá. Děláme to přece proto, abychom udělali lidem radost, nebo abychom jim připravili hezký zážitek a oni strávili příjemný večer a podívali se na ohňostroj.
Máte nějaké ohlasy ze zahraničí?
Jezdí sem kolegové z Rakouska či Německa, stejně jako se my jezdíme dívat do zahraničí, abychom mohli porovnávat nebo se podívali na něco jiného. Každý ohňostrůjce má svůj rukopis a styl jak ve výběru hudby, tak i ve vlastním provedení nebo v materiálu, který je schopen pro představení zajistit. Ohlasy jsou pozitivní, jezdí se sem z celého světa, třeba loni tady byli z Montrealu a Québecu, kde se pořádají velké světové soutěže. Dále zde byly nebo budou skupiny z Francie, Belgie, Španělska a Itálie, a zatím jsme nezaznamenali negativní reakce. Důkazem je i to, že se neustále objevují nové skupiny, které mají zájem se tu prezentovat.
Účastníte se i jiných festivalů?
Zatím pokrýváme Českou republiku a jezdíme do Rakouska nebo Německa. Problém je v tom, že festivaly jsou náročné na finanční prostředky, takže záleží na síle konkrétní firmy. Z Česka se v zahraničí prezentují hlavně Flash Barrandov SFX, kteří tu soutěží, a to díky tomu, že dělají zahraniční filmy, a tak mají mnohem lepší kontakty a větší možnosti, než máme k dispozici třeba my.
Když jsme u peněz, kolik jedno prelude zhruba stojí?
Soutěžní ohňostroje se cenově pohybují kolem dvaceti tisíc euro, což je zhruba pět set tisíc korun. My jsme někde na polovině této částky. Mimo jiné i proto, že z bezpečnostních důvodů nemůžeme uprostřed města použít ohňostroje čtvrté třídy, tedy vyšší kalibry a silnější efekty. Takže je to adekvátní tomu, co můžeme předvést na tomto místě. Rozhodně nejde o žádné astronomické cifry v milionech korun, pohybujeme se ve statisících.
Stanislav Kamenský
Autor je studentem žurnalistiky na FSS MU v Brně