Ohňostrůjce: Cena od diváků by byl mimořádný výsledek

29. 5. 2008, 19.15

Brno, přehrada – Flash Barrandov SFX tvoří v Brně čtrnáct techniků – třináct Čechů a jeden Němec. „Ten je tu za firmu, díky které jsme schopni odpalovat velmi složité efekty a využívat i dálkový odpal. K dispozici ho mají všechny skupiny. Kromě toho máme také noční směnu, která v noci uvede ponton do původního stavu pro další tým,“ říká Jaroslav Štolba, designér a ředitel skupiny a zároveň i technický šéf celé soutěže ohňostrůjců.

Jak vám dlouho trvala příprava letošního soutěžního ohňostroje?

Příprava má dva stupně. Jestliže připravujete premiéru, tak hovoříme o letech, protože hledáte motiv a hudbu, stříháte ji a studujete – například hledáte vhodné tempo. A to tempo pak vyžaduje určitý konkrétní výrobek. Stylizace, atmosféra, o čem ta show je, výběr barev, to vše jsou zase nároky na materiály, které se začínají objednávat. Takže pokud stavíme představení, o kterém se domníváme, že bude dobré a v následujících letech jej občas použijeme, tak se vyplatí objednávat a nechávat vyrábět výrobky podle vlastního designu. My je necháváme vyrábět hlavně ve Španělsku, Itálii a Portugalsku. Tím pádem musí být zhruba rok předem známo, co budeme chtít. Pokud bychom tuto show opakovali řekněme za měsíc nebo za rok, tak už máme práce méně. Zhruba se však dá říct, že jedna minuta pyrotechnického muzikálu, co se týče designéra, se vytváří tak osm až dvanáct minut. Až potom nastupuje část techniků pracujících ve workshopu. Tato finální část pak trvá asi tři týdny.

Čím je váš letošní ohňostroj inspirován?

Jde to z přehrady a vody. Je to vztaženo i k tomu, že před pár lety tady vznikl nápad udělat přehlídku historických a pirátských lodí i se souboji, z čehož nakonec vznikly dračí lodě a jejich závod. A jestliže se člověk zabývá choreografií a designem, musí sledovat scénickou hudbu. Já když jdu po hudbě, čtu si k ní i kritiku. Tak jsem se dostal k filmu Piráti z Karibiku. Napsal jsem si k němu tři poznámky. Skvělá hudba, reakce kritiky, to, že ta hudba potřebuje velmi širokou scénu, kterou my máme v nebi nad přehradou. Třetí poznámka byla o tom, že se lidé při filmu bavili. A to jsou prvky, které do ohňostroje dáváme se stejným cílem. Aby to byla velkolepá podívaná při skvělé hudbě a lidé se bavili.

Je Ignis Brunensis víc soutěž nebo exhibice?

To bychom si museli nejprve přesně vyjasnit významy těchto slov. Ale když zajdu do extrému, tak jestliže pozvu španělskou firmu, tak se zcela určitě budu snažit k ní pozvat Portugalce nebo Italy. Nejlépe všechny dohromady. Pokud se tyto tři státy někde objeví spolu na ohňostrůjné soutěži, tak zvýšíte laťku, protože budou chtít dokázat mezi sebou, že oni jsou ti nejlepší. Tady ten soutěžní prvek existuje. Naproti tomu pro Francouze je princip show především šance předvést svůj vlastní výraz, odlišnost, která vyvěrá z jejich duše. Pakliže sem přijíždí Japonec, tak protože přijíždí do Evropy a ví, že je do určité míry exotický, má tendenci to podtrhnout tím, že bude hodně japonský.

Jací jste vy?

Když pravidelně jezdíme do Severní Ameriky, tak jsme také exotičtí. Když jedeme do Madeiry nebo Asie, také můžeme být sví. Ale pokud cestujeme po Evropě, obvykle vsadíme na jiný výraz než na to, abychom ukazovali, že jsme Češi. Naopak se snažíme o úplně jiný, moderní a kosmopolitní výraz.

V letech 2003 a 2004 jste v soutěži dominovali ziskem dvou a tří cen, ale z následujících třech let máte jen jednu, protože Ignis ovládli portugalští Macedo´s Pirotecnia. Čím si tak velkou změnu vysvětlujete?

Upřímně řečeno, nemůžu komentovat výsledky odborné poroty a nemám právo mluvit do popularity určitých lidí vůči publiku tady v Brně. Prostě se to takhle stalo, myslím si, že diváci ve své mase byli daleko objektivnější a měli trochu tendenci svou cenu prostřídat. Co se týče Portugalců, jejich dominance je svým způsobem překvapující. Co se týká mého názoru ohledně minulého ročníku, tak si vítězství zasloužil někdo jiný. Vůbec nemluvím o nás, ale zasloužil si ho někdo jiný. Z mnoha důvodů. V tomto kontextu je zajímavé zmínit se také o tom, že jsem se v Brně několikrát setkal s otázkou, jestli už tady ti Portugalci nikdy nebudou. Z toho je vidět, že populární byli, tudíž v tomhle je to v pořádku. Nicméně do budoucna připravujeme pozvání pro jinou portugalskou firmu, která je velkým konkurentem Macedo´s Pirotecnia. Jde jen o vhodné načasování. Ta nová firma totiž bude chtít dokázat, že oni zvládnou totéž co jejich rivalové.

Jaký vliv má na vaši práci to, že jste soutěžící a zároveň děláte technický servis?

Sedíme na dvou židlích. I kdybychom se snažili vyhrát každý ročník a povedlo se nám to, bylo by to poměrně nepříjemné pro image Ignis Brunensis. Vítězové se prostě musí střídat. Takže pro nás je to spíš možnost mít někde prezentaci své show. Po deseti letech je to docela honička, přijíždět na to samé místo s něčím úplně novým. Je to velmi obtížné. Každé firmě se mimořádně povede představení jednou za pět let. Pak s ním jezdí po světě a sbírají vítězství. My tady v Brně v podstatě nemáme možnost přijíždět s něčím, co jsme si vyzkoušeli, protože bychom to nikdy nedohonili. I velké firmy na této úrovni jsou při pyrodigitálním odpalu schopny vyprodukovat tak jedno nebo dvě představení za rok.

Jezdíte tedy vyhrát, nebo se předvést?

V našem případě se akcent vyhrát vrátil právě tento rok, protože to zatím vypadá, že se letos loučíme se soutěžní částí Ignis Brunensis. Rádi bychom od příštího roku nabídli své služby bez limitu – všem soutěžícím rovnoměrně. Uvolní nám to prostor vstoupit do jiných souvisejících věcí, třeba do informování tisku. Když vás budu informovat z pozice dejme tomu uměleckého ředitele festivalu, který vidí do jednotlivých představení, ale nemůže je ovlivňovat a není soutěžící, je to korektní. Když vám ty informace budu sdělovat nyní, tak to není fér, protože jsem jeden ze soutěžících.

Které z ocenění byste získali nejradši?

Cena za scénu a hudbu většinou potěší designéra, cena odborné poroty je zase nejvyšší a nejplatnější. Ocenění od diváků je však mimořádně potěšující. I proto, což mě trochu mrzí, že se tady v Brně velmi často mluví třeba o Japoncích, Belgičanech, Francouzích a Flashi, případně Pražácích. My tu přece zastupujeme celou Českou republiku a hymna před naší show není Flashe ani pražská, ale česká. A to je akcent, který mě přivádí k tomu, že když my dostaneme cenu od brněnských diváků, tak je to pro nás mimořádný výsledek.

Takže musíte bojovat i s tím, že jste na moravské půdě a lidé vás neberou jako své zástupce?

To si člověk uvědomí až tady. Ale naše firma je složená z lidí z celé republiky. Ano, sešli jsme se v Praze, protože jsou tam určité podmínky a trh. Na určité úrovni už musíte být k něčemu připojení, a my jsme připojení k filmu, efektům a studiu Barrandov. Ale třeba já jsem ze severu Čech.

Lze nějak využít zkušenosti z Ignis Brunensis ve vaší normální práci, tedy při výrobě filmových efektů?

Přímo ne. Ohňostroje v České republice v žádném případě nemohou nikoho uživit, nebo když už, tak nijak dobře. Chybí tu vlastní trh. V zemích na západ od nás je příležitostí podstatně více, protože společnost je tam bohatší a tak se lidé více baví a chtějí bavit. Pojem bavit se je u nás pořád jakýmsi luxusem a trvalo pár let, než se tu vybudovala skutečná přízeň. Je to sice jedenáctý ročník, ale stále je s kým bojovat o princip, jestli to má nebo nemá význam dělat. Přitom v situaci, kdy většina peněz je sponzorských, tedy privátních, mi to někdy přijde až komické. Nicméně se tu pozice vybudovala a to, že je tu festival pevně zakotven, je dáno především tím, že zde existuje publikum a žádá si ho. Lidé a jejich vřelý vztah způsobil, že to na vědomí berou třeba i politici a další, díky čemuž se tu vytváří potřebné podmínky. A také jsou tu schopní lidé, kteří vše dokážou zvládnout z hlediska dopravy a služeb. Ve světě je mnoho měst, které jsou bohatší než Brno nebo tento region, ale takovýto festival nemají. Chybí jim na to ti správní lidé.

Stanislav Kamenský
Autor je studentem žurnalistiky na FSS MU v Brně