Od malička se mi takové stroje líbily, říká průvodčí staré tramvaje

7. 6. 2008, 19.20
Radek Pelikán pracuje v brněnském dopravním podniku už osm let. „Je to dobrá práce a moc mě baví. Už od malička se mi takové stroje líbily, zajímal jsem se o tramvaje, o staré vlaky. A tak jsem rád, že jsem se dnes tady ocitl jako průvodčí historického vozu. Je to pro mě čest,“ svěřuje se muž ve slušivé uniformě.

Pelikán toho ví o provozu starých vozů opravdu hodně. „Tehdy jezdili průvodčí v každém voze. Tento stroj utáhl i tři přívěsné vozy, a tak na jednu linku připadli i čtyři kontroloři. Ti ale většinou museli také přehazovat výhybky, řidič by to vše nestačil.

Tramvaj se řídí jen dvěma pákami. Jedna v jednom směru brzdí, v druhém „jede“, druhá ovládá přímý směr a nebo zpátečku. „Na tenhle mechanismus si člověk rychle zvykne, není to nic těžkého,“ říká zkušeně Pelikán.

Po většinu roku jezdí v nových vozidlech. „V nejnovější tramvaji Porsche jsem ještě nejel, to mě teprve čeká. Tu řídí opravdu jen ti nejlepší,“ těší se mladý muž na budoucí jízdu.

Dnes řídí vozy všech linek, kromě „osmičky“. Důvodem však není žádná romantická pověrčivost nebo nějaká neblahá událost. „Osmička jediná nejezdí do vozovny v Medlánkách, kde začínám,“ směje se průvodčí.

Ve staré uniformě mu to bezesporu sluší, je vidět, že se v ní cítí dobře. „Staré věci mám zkrátka rád. Myslím, že nám mají co říct i dnes. Nemělo by se na ně zapomínat,“ je přesvědčen. On sám má doma modely historických tramvají, čte o nich knihy a sleduje produkci na DVD a CD. Sbírá také staré pohlednice s dobovými vozy.

Letošní festival zábavy prožíval pracovně. „Až dneska si to užívám, i když je to vlastně pro mě taky zaměstnání. Nic jiného jsem nestihl, ohňostroje jsem viděl jen z kabiny vozu,“ krčí rameny. Na delší povídání není čas, babičkovská tramvaj musí vyrazit s dalšími nadšenými cestujícími. Přivítá je jako mnoho dalších před nimi příjemný úsměv mladého pana průvodčího. Je vidět, že má svou práci rád.