Máme rádi kontrasty, ohňostroj umí vyjádřit i smutek

31. 5. 2008, 14.00
Brno - Dělání ohňostrojů je trochu alchymie, trochu dřina, zároveň taky umění i věda. Na Silvestra pouští rachejtle skoro každý, ale když se do toho pustí mistři, tak nezbývá než smeknout. Hendrickx fireworks je belgická skupina s více než dvousetletou historií, která se představí při festivalu Ignis Brunensis na Brněnské přehradě.

Připravit takhle velký ohňostroj určitě zabere spoustu času, užijete si vůbec návštěvu i jako turisté?
Bohužel vůbec. Do Vídně jsem přiletěli ve čtvrtek ráno, kde nás vyzvedli lidé od společnosti Flash Barrandov SFX a převezli nás do Brna. Dali jsme si oběd a pak jsem rovnou jeli na přehradu, obhlédnou si terén. Celý pátek i sobotu zabraly přípravy a druhý den po představení hned odjíždíme. Z města jsem neviděli vůbec nic. Ale to je stejné všude, byli jsme na festivalech ve francouzském Chanteau, v Montrealu i v Japonsku nebo Portugalsku, ale vůbec nemáme čas si ta místa nějak víc prohlédnout.

Jste v Brně spokojeni s podmínkami?
Naprosto si nemůžeme stěžovat. Je tu naprosto špičková organizace. Pořád se nás ptají, jestli něco nepotřebujeme. Starají se o nás vzorně celou dobu, vážně jim nemůžu nic vytknout.

Myslíte si, že je vaše skupina něčím odlišná od ostatních?
Asi tím, že jsme menší. Dohromady máme asi dvanáct členů. Co se týče tvorby, tak hodně pracujeme s protiklady. S přetvářením jedné podstaty v druhou pomocí rytmu, pohybu a emocí. Snažíme se hudbu vyjádřit i méně očekávanými způsoby. Například u písně Nothing else matters od Metallicy byste očekávali bombastické exploze, které tam samozřejmě nechybí, ale někdy nebe ozáří jediná světlice a výsledný efekt je o to působivější.

Jak byste charakterizoval váš dnešní ohňostroj?
Mezi všemi dnešními zvolenými skladbami je kontrast. Stejně jako ostatní skupiny začínáme Smetanovým Furiantem, který je velmi živý a veselý, pak následuje Death od Gorana Bregoviče, což je smutná, ale zároveň opravdu ohromující píseň. Jako protiklad jsme zařadili Vanessu Mae se skoro až dětsky naivní skladbou, ze které přímo tryská život. Při ohňostroji se vystřídá folk, rock i klasika.

Jak dlouho trvá vznik ohňostroje, jako je ten dnešní?
Asi tři měsíce. Nejdříve musí vzniknout nějaký nápad, ke kterému pak vybíráme vhodnou hudbu. Potom ještě dost dlouho vylaďujeme detaily. Ale celý proces je dost proměnlivý, dost často něco vypadne nebo přibude.

Ohňostroje jsou dost pomíjivé. Samotné představení trvá asi jen dvacet minut. Neměl jste nikdy pochyby zda to stojí za to?
Pochybnosti jsem nikdy neměl. Důležité je, že se na nás lidé přijdou podívat a představení se jim líbí. Ohňostroje mě lákaly už od dětství, a když se mi před šesti sedmi lety podařilo připojit ke skupině Hendrickx fireworks, splnil se mi sen.

Vaše skupina má více než dvousetletou tradici, ale ohňostroje lidstvo zná už mnohem déle. Co si myslíte, že lidi na tom pořád tak láká?
Podle mě bylo lidstvo už od počátku fascinováno ohněm. Oheň se objevoval při všech lidových slavnostech po celém světě. A ohňostroj ve spojení s hudbou má silný emocionální účinek na diváky. Lidé jsou rádi okouzlení.

Jak vaši práci ovlivňují moderní technologie?
Především je to mnohem bezpečnější, protože můžeme ohňostroj odpalovat i z velké dálky. Přesto každý, kdo u nás začne pracovat, se musí smířit, že riziko tu pořád je. Přece jenom jsou to výbušniny. Nové technologie nám přinesly také větší možnosti v práci s hudbou, můžeme si všechno předem nachystat a při představení všechno řídí počítač. Je opravdu důležité, aby hudba šla dohromady s ohňostrojem, jinak je výsledný efekt zkažený.

V soutěži se s vámi utkají skupiny Maratumaya z Japonska a Fetes & Feux z Francie. Už jste se s nimi dříve setkali?
Skupina z Japonska je ve světě hodně známá. Používají světlice, které vytváří konkrétní obrazce, třeba kočku a podobně. Je to velmi tradiční skupina, která, stejně jako ostatní japonské skupiny, využívá světlice spíše než rakety. S Francouzi jsme se potkali na festivalu v Chanteau před několika lety. Taky jsou velmi dobří. Nezáleží na tom, na jakém místě se umístíme. Když se všechno odpálí tak, jak chceme a lidé na konci zatleskají, budu spokojený.

Petra Kozlanská
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně