Jestli se poletí, rozhoduje příroda, říká pilot balonu

29. 5. 2009, 11.15
Před patnácti lety Tomáš Stejskal vůbec netušil, že horkovzdušné balony existují. Dnes jimi žije. Několikrát reprezentoval Českou republiku na mezinárodních soutěžích, létání ho ale především baví.

K balonům se náhodně dostal při studiích na vysoké škole, když mu jeho kamarád navrhl, aby se s ním proletěl. „Vidím to jako dnes. Bylo 7. listopadu 1993 a my se vznášeli nad krásnými barevnými lesy. Hned jsem věděl, že to chci dělat,“ popisuje se zaujetím osmatřicetiletý muž. Z jeho očí lze vyčíst, jak moc má létání rád.

Prvních balonových závodů se zúčastnil jako navigátor. „Tehdy jsem si celou dobu říkal, proč ten pilot neletí výš nebo níž. Přece musel poznat, že je tam lepší vítr. Brzy poté jsem si udělal pilotní licenci,“ líčí se smíchem letec. Poměrně rychle se propracoval mezi českou špičku. Závodil na Mistrovství Evropy i světa. Z domácího šampionátu má stříbrnou a bronzovou medaili.

Na závodech v německém Magdeburgu se však rozhodl se soutěžením skončit. „Závody si neužije celá posádka, ale jen pilot. Nepříjemné je i to, že se nejedná o olympijský sport, takže nedostáváme žádné dotace od státu a vše si v podstatě platíme sami,“ zdůvodňuje své rozhodnutí Stejskal.

Teď si chce létání hlavně užívat. „Mám rád objevování nových míst a pocit volnosti. Nerad podřizuji celý let danému cíli. Když nahoře zjistím, že vítr lépe fouká na jinou stranu, než jsem měl původně namířeno, letím tam,“ říká pilot balonu.

S kamarády se soustředí na různé expedice. „Podívali jsme se třeba do Austrálie nebo do Alp. Tamní krajina je nádherná. Razíme heslo, že opravdový let balonem by měl být v první řadě výlet. Jednou jsem při nočním letu doletěl z Brna až do Znojma. A to je teprve něco!“ líčí Stejskal a živě gestikuluje rukama. Právě hromadný noční let je specialitou brněnského Balloon Jamu.

Ondřej Janků,
autor studuje žurnalistiku na FSS MU v Brně