Ohňostrůjce: Říká se o nás, že jsme důrazně poetičtí

23. 5. 2009, 15.40
Brno - Skupina Flash Barrandov SFX má v současnosti čtyřiadvacet členů. Letos se soutěžní části přehlídky Ignis Brunensis neúčastní. Festival však opustit nehodlají. „Brno je pro ohňostroje ideální město,“ tvrdí Jaroslav Štolba. Brňané jsou podle něho patrioti a dokáží si vážit svých pracně vybudovaných věcí.

Letos chystáte dnešní exhibiční ohňostroj na přehradě a pak grandfinále na Špilberku. Kde se vám lépe pracuje?
Ono to má několik odpovědí. Na Špilberk – na grandfinále přicházíme ve velkém fofru, stěhujeme se z přehrady a jsme už unavení, takže se nám to zdá být vždycky jako nejobtížnější show. Kde se nám lépe pracuje ale také hodnotíme podle aktuálního počasí, neboť pouze pokud je krásně, dokáží se diváci uvolnit. A my chceme mít uvolněné publikum, které se nemusí skrývat pod deštníky, protože deštivá show nikdy není úplně naplno. I kdyby byly na obloze úplně stejný obrázky, lidi to tak nepřijmou. Na druhou stranu větrno a mírné oblačno jsou daleko lepší pro čistotu vjemu. Když je nádherný den, 30 stupňů, dochází ke kondenzaci, protože přehrada je v tomto období večer ještě chladná. A když nefouká vítr, je to všechno v jakémsi oparu, takže lidé jsou sice uvolnění a prohřátí po slunečném dni, ale nad přehradou se udělá opar, a podívaná není.

Je tedy možné, že se někdy vystoupení musí zrušit kvůli počasí?
Stalo se to. Ne kvůli bezvětří, ale při extrémním počasí typu bouřka, kroupy a podobně se někdy musí show zrušit.

Jste čtyřnásobní vítězové Ignis Brunensis. Loni jste také získali dvě ceny na festivalu d´Art Pyrotechnique v Cannes. Co považujete za největší úspěch?
Z hlediska prestiže to bylo právě loňské vítězství v Cannes. Ten festival je založen na tom, že pozvou šest konkrétních firem z celého světa, které vyšly loni výběrem ze pětasedmdesáti firem a každé čtyři roky se koná festival s jinými účastníky. Pátý rok jsou pozváni jenom vítězové. My tam jedeme za rok znova a utkáme se jenom s těmi nejlepšími z předchozích let. Můžeme tedy říct, že z šesti set firem z celé planety bylo vybráno čtyřiadvacet a my jsme v pětici nejlepších z nich. A doufám, že budeme pokračovat dál.

Po čtvrtém vítězství na Ignis Brunensis jste se přestali účastnit soutěže a věnujete se spíše exhibicím a organizaci. Proč místo po vás v soutěži nevyplní jiný český účastník?
Ignis Brunensis se stal natolik prestižní soutěží, že pořadatelé dávají jednotlivým účastníkům příspěvek pouze dvacet dva tisic euro. Firmy tady ale chtějí vyhrát, vidí velké konkurenční prostředí a přivezou podstatně víc materiálu za víc peněz. To po českém účastníkovi nemůžeme chtít, jelikož tady na to prostě nejsou finanční prostředky.

Takže do dalších let nepočítáte s českými účastníky?
Jsem stále optimista a byl bych strašně rád. Myslím, že nejblíže k tomu mají právě Brňané. Mají nejvíce zkušeností a také nejkreativnější tým. Ale chtít musí především oni.

Řešili jste někdy problém s ochránci přírody nebo nějaké spory týkající se znečišťování životního prostředí?
Ochrana přírody je naprosto v pořádku, spíš jde o to, jak se prezentuje ta konkrétní strana, ať už ochránci přírody, zelení a podobně. Zdali je ten útok na nás rozumný, či ne. Otázka znečištění vodní hladiny nebo ryb, to je na přetřesu po celém světě. Existují studie sledující objektivní výsledky. Ty se však nepředávají z ruky do ruky. Kdo si udělá tuto studii, zadarmo ji nepustí. Máme zkušenosti z uzavřených míst třeba v Kanadě nebo na horských jezerech ve Švýcarsku. To jsou státy, které extrémně dbají na životní prostředí. Obvykle v těchto státech máme nejméně překážek, jelikož už si expertízy udělaly a ví, o čem mluví. V takovém prostředí jdeme do konkrétních podmínek a pořadatel nám sdělí, co smíme a co už ne. Naopak například u nás se setkáváme s odporem na místech, které jsou naprosto neudržované. Je to tak, že majitel pozemku se může svobodně rozhodnout a pokud má pocit, že ohňostroje škodí, tak na jeho vodní hladině ohňostroj nebude.

Nemohou být ohňostroje nebezpečné pro lidi? Stalo se vám, že by se při nich někdo zranil?
Ohňostrůjství je v kategorii těžko pojistitelných věcí. Jsme na tom podobně jako horolezci nebo kaskadéři. A mezi kaskadéry i mezi horolezci nastanou situace, kdy se musíte s kolegy – kamarády rozloučit. Pracujeme s černým prachem, může se stát leccos a důsledky těchto chyb jsou obvykle tragické. Avšak co se týče diváků, nebezpečí nehrozí, vždy pracujeme s bezpečnostními zónami.

Co říkáte na názor, že ohňostroje jsou pouze peníze vyhozené do vzduchu?
S takovouhle otázkou byste zcela jistě nepochodili v jižní Evropě, v USA, ale ani v mnohých zemích světa, které jsou podstatně chudší než my. Záleží na tom, zda máte ochotu investovat do něčeho, co přináší radost. Ještě jsem nezažil, že by kvalitní, skutečně kvalitní, ohňostroj někoho urážel. A vzhledem k tomu, že ohňostroj dokáže přilákat tolik lidí, jsou to jedny z nejlépe proinvestovaných prostředků. A zatímco diváci v zahraničí, chtějí-li vidět ohňostroj, obvykle platí, u nás platit nemusí. Snad právě proto se tu objevilo tolik pobídek, jak by se mohlo s těmi penězi hospodařit. Vždyť víte, že žijeme v zemi, kde třicet korun rozdělilo národ.

Povolání ohňostrůjce nespíš vyžaduje opravdové nadšení a zapálení. Vyráběl jste jako kluk bomby z prášku do pečiva a různé třaskaviny?
Vůbec. Můj vklad rozhodně nevede militantní nebo experimentální cestou se vztahem k výbušnému prostředí. Můj svět raného věku byl spíš příroda, sport a divadlo a z každého jsem si vzal kousek. Původně jsem mineralog a svět krystalů je světem geometrickým, kde se naučíte respektovat přírodní zákony. Mineralogie je fantaskní svět, který vidíte pod mikroskopem. A ohňostroje, to je svět barev a fantazie, který člověk dělá na nebi.

Je nějaký ohňostroj, na který obzvláště rád vzpomínáte?
Někdy věci prostě vyjdou a nikdo neví, jak je možné, že dnešní večer byl v takovém souznění. Takový mimořádný večer nastal v roce 1995 v Plzni. Uskutečňovali jsme retrospektivní show, včetně náletů na Plzeň, od třicátých let, přes válku, až po osvobození. Přechody dekád jsme doprovázeli hudebně a bylo to tak emotivní a silné, že při ohňostroji zemřel jeden z amerických veteránů,kteří do Plzně přijeli. A zemřel s úsměvem na rtech. Byly to prostě silné emoce. A všichni jsme cítili, že tohle byl jeden z těch výjimečných večerů. Jednou jsme taky pracovali v sultanátu Omán, odtrženého od skutečné reality. Po pětitýdenních přípravách to prostě spustíte a víte, že to může být přijato jenom jako ano nebo ne. Nic mezitím neexistuje. Všichni se dívají na oči sultána, jestli on bude spokojen, budou spokojeni všichni a můžeme být spokojeni i my, protože potom dostaneme zaplaceno.

Takže rutina se z toho stát asi nemůže ?
Rozhodne ne… alespoň nám ne. Rutinní práce, to jsou Florida a Las Vegas. Tam jedou show čtyřikrát denně, opakujou stejné věci třistakrát do roka a využívají pro ně pouze skladby z top ten hitparády. To je to, čemu říkám ohňostrůjná nuda.

Máte nějaký osobní tip, odkud je na ohňostroje, ať už na přehradě, nebo v centru města, nejlepší výhled?
Člověk by se měl postavit tam, kde má ohňostroj nejširší. Nedá se ale říct, z které strany. Vítr fouká pokaždé z jiného směru, ohňostroj se nedá připravit tak, aby byl pro všechny stejně krásný a intenzivní. Obvykle jedna strana vidí hůř, ale ta druhá zase o to víc brilantně.

Anna Fajkusová
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně