Dobrodružná cesta ohňostroje od Josefa Furtenbacha po Ivana Martinka

27. 5. 2011, 17.00
Brno – Ohňostrůjce dnešního představení nad brněnskými Denisovými sady Ivan Martinek začínal se scénickými efekty v rockové opeře Dialog s vesmírem a pak v Divadle na provázku. Přestože je vystudovaný chemik a uměleckou kariéru neplánoval, velice rychle propadl kouzlu divadla. V roce 1987 se propracoval až na festival Divadlo v pohybu, kde představil první vlastní ohňostroj.

Kdo byl vaší inspirací?
Josef Furtenbach. Právě jeho publikace o barokním ohňostroji, o ohňostrůjcích s hořícími pochodněmi, mě přesvědčila, že u ohňostrojů zůstanu. Odtud také pochází název Theatrum Pyroboli – ohňové divadlo. Rozhodl jsem se vzít barokní pojetí a obléci jej do nového kabátu. Tím se lišíme od ostatních. Jiní ohňostrůjci takhle moc nepracují.

Co je tedy pro ohňové divadlo nejdůležitější?
Nejdřív si musíme zodpovědět tři základní otázky, a to kde, na jaké téma a jak veliký ohňostroj děláme. Prostor je velmi důležitý, protože nemůžeme ohrozit své okolí. V lese se ohňostroj pořádat nedá. Téma je samozřejmě stejně zásadní, protože my děláme audiovizuální show. Účinek na diváka se odvíjí od tématu, které zpracováváme a způsobu, jakým ho zpracováváme. Hudba je součástí představení, takže bez ní je divák ochuzen o polovinu dojmu.

Spojují ohňostrůjci vždy obrazovou složku s hudební nebo jsou i „němé“ ohňostroje?
Jižní země, Španělsko, Portugalsko nebo Itálie, mají velkou ohňostrojovou tradici a ohňostroje mají často neozvučené. Jsou to takové hlučné národy, takže jim stačí, že něco bouchá. My v Theatrum Pyroboli se vracíme k barokní tradici divadla a snažíme se útočit na lidské city všemi cestami. Pro nás ohňostroj znamená obraz i zvuk. Hudba je s ohňostrojem naprosto provázaná a pomáhá divákovi spojovat obrazy, které vidí.

Při vymýšlení ohňostroje se vám před očima odvíjí celý příběh, obrazy i hudba, nebo nad způsobem propojení jednotlivých prvků probdíte noci?
Opět záleží na ohňostroji. Některá místa mají takovou atmosféru, že hned víte, jak ohňostroj udělat. Jindy trvá týdny, než jste s výsledkem spokojeni. Také některá témata vás okamžitě osloví a s jinými se nemůžete sžít. Obecně platí, stejně jako u každého uměleckého díla, že musíte pracovat s chutí a láskou. Bez nadšení to nejde.

Jak nakonec prožíváte konečnou projekci, cítíte smutek, že hodiny dřiny se proměnily v dým nebo je představení už odměnou za odvedenou práci?
Když ohňostroj vyjde a diváci jsou spokojení, jsme šťastní i my. Když je špatné počasí, je to pro nás samozřejmě zklamání. Představení je pro lidi a naší odměnou jsou hlavně jejich rozzářené tváře a radost. Sami si ohňostroj prohlížíme jen ze záznamu, protože při odpalu pobíháme pod ním.

A jak ohňostroj odpalujete?
Nesmíme zapomínat, že odpalu předchází několikahodinová příprava místa i ohňostroje. Jenom zabalit každou část do fólie, aby nenavlhla, je těžký úkol. Samotný odpal už za nás zařídí počítač, který vysílá dva až tři tisíce pokynů, takzvaných kopů, za jedno představení. V případě manuálního odpalu stojí technik se stopkami u tlačítek a podle přesně daného scénáře odpaluje jednotlivé nálože. Manuálně spouštěné ohňostroje musí být jednodušší, protože člověk zpracovává jen asi sto osmdesát kopů, což je ale pořád přibližně jedno tlačítko za méně než deset vteřin.

Končí s odpalem všechna práce?
Nekončí. Po představení nastupuje další technický tým, který musí místo uklidit a nachystat na další ohňostroj. Celkově se kolem ohňostroje pohybuje asi třicet lidí v technickém zázemí a potom další, kteří tvoří scénář a vyrábějí konečný ohňostroj.

Setkali jste se někdy i s odpůrci ohňostrojů, třeba s ochránci přírody, kteří považují ohňostroj za neekologický?
Je pravda, že například v Kanadě se objevují protesty proti ohňostrojům, ale u nás jsem se s ničím takovým nesetkal. Po každém představení technici z místa odklízí pozůstatky ohňostroje. Na přehradu také přicházejí měřiči – kontrolují, zda jsme nějak přírodě neuškodili a jestli se neposunuly různé hodnoty za povolené limity.

Prozradíte, na co se mohou diváci těšit dnes večer?
O Velikonocích jsme dělali ohňostroj u příležitosti církevního svátku s názvem Brána života. Byl to první ohňostroj při takové příležitosti po 270 letech. Kdo ho viděl, může tušit, co diváky čeká dnes. Představení se jmenuje Metamorfózy, tedy Proměny, a má dvě části, Magie noci a Aqua Viva. Počáteční fantazijní etuda ztvární noční čarování. Následuje živá voda, která se promění v oheň a probudí spící zem, jež zezelená a barevně rozkvete. Ohňostroj je práce s ohněm, s jedním z přírodních živlů, takže celá tematika je nám dost blízká.

Šárka Pantůčková
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně