Dobrá tečka za festivalem zazářila nad Špilberkem

7. 6. 2008, 00.40
Brno, Špilberk – Dozněly poslední výbuchy a z noční oblohy nad Špilberkem zmizely barvy. Ohňostrůjci Flash Barrandov SFX si vyslechli závěrečný potlesk brněnského obecenstva. Jejich ohnivému koncertu však předcházely měsíce práce.

„Příprava má svou hardwarovou a softwarovou část,“ představuje řemeslo ohňostrůjců designér Flash Barrandov SFX Jaroslav Štolba. Na počátku všeho je nápad. „Vycházím z hudby. Imaginace pak přenesu do řeči ohně. Jednotlivé pasáže jde rozložit na desetiny sekundy. Podle toho pak určuji, jak rychle po sobě se kuličky budou objevovat na obloze, jak vysoko vyletí a jak dlouho tam budou svítit,“ popisuje softwarový úsek své tvorby. Příprava jedné minuty pyrotechnického muzikálu trvá osm až deset hodin. Při použití digitální techniky to pak může být kolem dvanácti hodin.

Designér Štolba vycházel z toho, že na Špilberku nemůže využít všech efektů. To by podle jeho slov také mohl hrad skončit bez oken a Ignis Brunensis by se tam konal naposledy. Pro finálovou show tak zvolil ohňostroj založený především na hře s architekturou, tvary a barevnou kompozicí. „Taková duha je bezesporu pozitivním sdělením. Když vidíte duhu, máte potřebu se o ten pohled podělit. A spojení duhových barev a jazzové hudby je určitě skloubením příjemného s užitečným,“ popisuje motiv svého ohnivého představení.

Před samotným ohňostrojem se koná především ta druhá, hardwarová část. Před grand finále nebylo nic připraveno, všechen materiál a techniku museli ve čtvrtek nejprve pražští ohňostrůjci převézt z přehrady do centra. Přípravy se uskutečnily ve spěchu, stresu a za přísných bezpečnostních opatření. Kromě pyrotechniků se jich nesměl nikdo účastnit.

Jaroslav Štolba proto alespoň poodhalil tajemství dění, které se na hradě vpředvečer odehrávalo: „Ohňostroj, který rozsvítil brněnskou oblohu, byl odpalován ze dvou pater. Z prostoru u hradních kanónů vzlétaly dekorativní prvky ohňostroje. O patro níž u hradní zdi byly umístěny velké kalibry, které pak zaplnily nebe nad Špilberkem.“

Pyrotechnickým materiálem naplnili ohňostrůjci hmoždíře, železné či plastové roury. Ty pak umístili do pevných bas a pak všechno zabezpečili před vlivy počasí. „Jednotlivé hmoždíře se řadí podle kalibrů do logických vazeb. Vše musíme technicky zařídit tak, aby každá kulička věděla, kdy má vyletět a s kým se ve vzduchu setká,“ vysvětluje Štolba.

Přípravy se vyplatily a nad Špilberkem se rozehrála Duhová rapsodie. Začátek představení byl ve znamení zlaté, stříbrné a modrofialové. Přidala se červená, zelená, žlutá, růžová. Nad Brnem rozkvétaly různobarevné květy, paprsky pestrých hvězdic protínaly oblohu, třpyt se snášel k zemi. Občas vylétly zlatavé spirálky, roztočily se a jako malí hadi se rozjely po nebi. Finále celého ohňostroje patřilo oné očekávané duze. Pruh po pruhu, barva za barvou se objevovaly jednotlivé odstíny a vytvořily pestrou duhu.

Nadšené obecenstvo hvízdalo a tleskalo. „Byli jsme i na soutěžních ohňostrojích na přehradě, ale ten dnešní se nám líbil nejvíc,“ zhodnotil představení student politologie Miloš Gregor, který přišel na ohňostroj i s partnerkou. Ohňostrůjná show měla podle reakcí obecenstva šmrnc. Přesně tak, jak si to autoři přáli.