Beru si vždy jen takový krajíc chleba, který mi neztvrdne v zubech

22. 5. 2008, 08.00
Brno - Šéf společnosti Snip&Co Jiří Morávek může za to, že každoročně v květnu a počátkem června směřují pohledy stovek tisíc lidí v jihomoravské metropoli k nebi. Je hlavním pořadatelem unikátní ohňostrojné přehlídky Ignis Brunensis, která je součástí festivalu Brno - město uprostřed Evropy.

Najdete si i přes své vytížení při organizaci festivalu čas zajít si na některé akce jjako divák?
Obávám se, že chvíle, které strávím čistě jako divák, se dají počítat na minuty. Ještě tak si vychutnám samotné ohňostroje, které sledujeme z prostoru pro porotu, ale i tam to není úplně klidný pohled, protože kdyby cokoliv nastalo, tak musíme okamžitě zareagovat.Těch diváckých momentů je opravdu málo. Jedním z nich je grandfinále. V tu chvíli se všichni ostatní dívají na ohňostroj, tak my můžeme také. Zároveň ale využíváme toho, že sídlíme v jedné z výškových budov, takže sledujeme i na dálku, co se děje okolo nás, ať už je to prostor Mendlova náměstí, či výstaviště.

Co všechno obnáší příprava takhle velikého festivalu?
To by bylo dost dlouhé téma. Příprava zahrnuje úplně všechno od základní strategie, která se musí vytvořit ihned, jak skončí předchozí ročník festivalu. Zahrnuje vyjednávání s účastníky, i na mezinárodní úrovni, hledání nových obohacení programu. Nové akce, které vznikají, se většinou nenarodí z roku na rok, ale je to dlouhodobá práce. Dovolím si tvrdit, že se za ta léta vytvořil kvalitní produkt, který láká jak diváky, tak pořadatele dalších doprovodných akcí. V rámci festivalu se snažíme vytvořit i prostor pro takzvanou zážitkovou turistiku a díky ní se Ignis Brunensis stal významným i pro národní propagaci.

Můžete uvést, co konkrétního se vám v tomto směru už podařilo?
Z hlediska zahraničních médií často ani nevíme, kdo všechno tady natáčí. Zjistíme to až zpětně, anebo vůbec. Letos víme, že se bude natáčet pro slovenskou televizi, budou se nabízet pořady do mezinárodní sítě. Téměř všechny české televize nás zmiňují ve zpravodajství. Z hlediska mezinárodní propagace je festival již osm let pod záštitou státní agentury CzechTourism, která se zabývá právě propagací naší země v zahraničí. Díky této agentuře propagujeme festival v osmdesáti zastoupeních po celém světě. Akce Starobrno Ignis Brunensis a Brno – město uprostřed Evropy, jsou mezi hlavními akcemi České republiky. Pokud někde Česká republika prezentuje své kulturní akce, tak jsou to vedle například Pražského jara i tyto dva brněnské festivaly zábavy.

Letos se koná už 11. ročník festivalu. Jaké novinky chystáte?
V ohňostrojném umění je to například využití 80. výročí brněnského výstaviště a odpálení unikátního ohňostroje Prelude II přímo z něj. Na přehradě bude poprvé v historii České republiky použito takzvané pyrodigitální odpalování. Jinými slovy odpálení ohňostroje digitálně na dálku pomocí počítače. Diváci by to měli poznat především na lepší synchronizaci samotného ohňostroje a na spojení doprovodné hudby s efekty. Zároveň ale chceme zachovat u části ohňostrojů ruční odpalování, protože to je to tradiční ohňostrojné řemeslo a my bychom byli rádi, aby zůstalo zachované i pro další generace. Novinkou je i projekt sochy v ulicích, který organizuje město Brno.

Co pro vás bylo impulzem k uspořádání prvního ročníku?
Když jsem psal scénář prvního ročníku, tak jsem si kladl otázku, proč jsme takoví zakřiknutí. Pořád slyšíme – Praha nás nemá ráda, tam nás nemají rádi, tam nás nechtějí… Já jsem tímhle pocitem nikdy netrpěl, protože si myslím, že člověk má takové postavení, jaké si vybojuje. Jako malý kluk jsem jezdíval k babičce na pouť a pamatuji si, jak jsme se na to vždycky těšili. Do dneška se tam lidé při té příležitosti scházejí – přátelé, rodiny… Já jsem si vytkl takový cíl, že se podobným způsobem pokusíme oživit Brno.

Kdybyste měl jako pořadatel vyzdvihnout jednu konkrétní překážku, co by to bylo?
Celou dobu se potýkáme s finančním rozpočtem. To ale všichni pořadatelé podobných kulturních událostí. Naše je ale výjimečná svou velikostí a svými sedmnácti dny trvání. Jiné zásadní problémy nemáme. Je to i díky mnoha našim partnerům a spolupracovníkům z médií, dodavatelům, pořadatelům doprovodných akcí. Uspořádání takovéhoto podniku není v silách firmy, která má kmenově 12 zaměstnanců.

Víte už v tuhle chvíli, že se něco nepovedlo?
Těžko říct. Moje filozofie je, vzít si vždy jen takový krajíc chleba, který nám neztvrdne v zubech. Samozřejmě vždycky se dá něco udělat jinak, ale opravdu mě nenapadá nic, co by se nějak výrazně nepovedlo.

Na co z festivalu se vy osobně nejvíce těšíte?
Jsou to asi akce s ohňostroji. Velkou odměnou pro mě je, když vidím ty davy lidí, které se baví. Dívám se na ně a říkám si – oni skutečně přišli. To se nedá sdělit, to je potřeba zažít. Člověk se celý rok lopotí a přemýšlí, zda lidé přijdou, jestli se jim to bude líbit. Když je pak na té přehradě vidím, tak je to pro mě tou největší odměnou.