Letištěm v Tuřanech zní houkání sirén, ale hlavně dětský smích

27. 5. 2012, 14.35, aktualizováno
Brno, Tuřany – Uprostřed přistávací dráhy je natažená síť, přes kterou děti hrají volejbal. Podél celé plochy na trávě posedávají rodiče s dětmi a užívají si piknik. A pro ty, kteří by se chtěli zchladit a zároveň vyzkoušet něco nového, je připraven bazének a v něm koule na aquazorbing.

Snad každý malý kluk chtěl být jednou popelářem. Ale po exkurzi do tajemných koutů popelářského auta si to dneska někteří asi rozmyslí. „Dost to tady smrdí,“ stěžuje si chlapeček, kterého tatínek strká do zadní části popelářského vozu.

Největší davy se ale tvoří u policejních aut, která houkají jako o život. Nic zlého se ovšem nestalo, to si jen děti vylezly za volant a zkoušejí si houkačky. Rodiče na ně trpělivě čekají před autem. „Tohle je neprůstřelná vesta, váží asi sedm a půl kila. Mohli by vás bodnout nebo střelit a nic by se vám nestalo,“ vysvětluje policista trpělivě tatínkům, kteří okukují vesty a pyrotechnické obleky. Zároveň ale dodává, že i taková neprůstřelná vesta má svoje nevýhody. „Zkuste si s ní sednout za volant. Ani se nepohnete,“ tvrdí s úsměvem.

Jen o kousek dál si návštěvníci dětského dne mohou prohlédnout věci, které se lidé pokoušejí občas pašovat přes hranice. „Tak tohle je kufřík z krokodýlí kůže,“ ukazuje celník malému chlapečkovi.

V zadní části letiště najednou začíná hořet auto. Jde ale jen o ukázku hasičské techniky. „Přijeli strašně rychle, normálně by to asi trvalo dýl,“ komentuje hasičský zásah pětiletý Honzík, který je na dětském dni s tatínkem.

Po celé letištní ploše voní jídlo. Je právě čas oběda. Lidé začínají tvořit fronty kolem stánků s občerstvením. A když se všichni posilní, pokračují v průzkumu letiště. Na památku si někteří domů odnáší papírová letadla nebo nafukovací balónky, jiní pomalované obličeje.

Martina Učňová
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně,
více informací na www.munimedia.cz

Fotogalerie: Robert Vystrčil