Přijďte! Uvidíte mořskou pannu!
Jde to ráz na ráz. „Velbloudi první!“ křičí Jiří Berousek junior a v sedle svého grošáka začíná komandovat ostatní cirkusáky. „Poslední jdou koně, metr rozestupy!“ Přece jen zvířata není tak jednoduché uhlídat, a tak hned ze začátku panuje dusná atmosféra. Cirkusáci na sebe ostře křičí a uhánějí co nejrychleji k centru Brna. Představa všech přítomných, že si průvod užijí hned od začátku, se rozplývá. Veveří ulici blokují lamy, velbloudi a poníci. Je pátek, mnozí řidiči spěchají, ale jsou ukáznění. No jak by ne, když vpředu i vzadu cirkusácké karavany jedou dvě policejní auta. Bez modrých majáčků by to asi nešlo.
Ti, kteří čekali hned u cirkusu a měli s sebou děti, ten kvapný závod se zvířaty vzdali hned na začátku. Ostatní udělali jistě včera večer osobní rekord v chůzi na vzdálenost od brněnské právnické fakulty na Zelný trh. „Pojďte s námi, pojďte s námi!“ křičí do ulic klaun, ale jeho slova zní v tom zběsilém úprku poněkud komicky. „No, my bychom rádi,“ funí kolem jedinci, kteří to nevzdali a pokouší se průvod dohánět. „Jen kdybyste trochu zpomalili.“ Je trochu obtížné v tomto tempu vnímat atmosféru průvodu.
Zvířata se sem tam škádlí a hadí ženu dokonce jeden poník pořádně kousne. Není to pro ni jistě nic jednoduchého, ale zvládá to docela dobře. Jen medvíďata zůstávají zatím v cirkuse. Povezou se autem. „Ona jsou ještě malá, trvalo by to dlouho a takovou dálku by ani neušla. Ale na vystoupení je přivezeme,“ tvrdí jeden z cirkusáků. V těsném závěsu za průvodem jede cirkusové auto a kdykoliv padá na dláždění ulice nějaká ta lamí nebo velbloudí hromádka, usměvavý pán z maringotky vyskočí a rychle ji smete.
To už celá kolona přichází do centra města. Jakoby mávnutím kouzelného proutku se v tu chvíli uspěchaná atmosféra mění. Jindy neustále proudící davy lidí se zastavují a nevěřícně koukají na ten exotický zástup. Děti se radují, hladí si lamy a poníky, každý, kdo ho má po ruce, vytahuje fotoaparát nebo mobilní telefon. Přece jen takoví návštěvníci neprocházejí městem často. Artistky rozdávají letáky a zvou kolemjdoucí na představení a klauni samozřejmě vtipkují. „Pojďte na představení! Uvidíte mořskou pannu!“ vyvolává klaun s potutelným úsměvem a elegantní Jiří Berousek se tomu pořádně směje. Tak přece jen je tu cosi, i když brané s nadsázkou a humorem, co připomíná dobu starých cirkusů a varieté.
Průvod přichází, už trochu pomaleji, na náměstí Svobody. Tam na čeká obrovská masa fotografů. Hlavními hvězdami průvodu jsou velbloudi. Nedá se než smeknout před trpělivostí korábů pouště. Fotografové jim strkají objektivy téměř před oči, blesky blikají, aparáty cvakají. Buď jsou ti hrbáči skutečně tak otrlí a nebo si už na takovou slávu zvykli. Nálada už je konečně veselá. Žádné problémy, žádný úprk. Llidé jsou nadšení. „To se mi na takových průvodech městem líbí. Lidé reagují na ta zvířata báječně,“ říká jeden ze zaměstnanců cirkusu. Je u Brousků teprve tři měsíce. „V životě by se mělo zkusit všechno, tak jsem tady. Práce se zvířaty je skvělá. Sice žádná romantika, ale je to dobrá zkušenost,“ vypráví. Má jakési tajemné oči, které už nejspíš leccos zažily. Teď je však v nich jen radost.
Průvod jde dál. Na přeplněném Zelném trhu propuká obrovské nadšení. Děti jdou ke zvířatům, dospělí fotí jako o život. Každý chce mít velblouda zachyceného z co největší blízkosti. Kdo by chtěl v tu dobu Zelným trhem jen projít, měl by to skutečně obtížné, dav je téměř nepropustný. A pak se náhle všichni hrnou k prostranství, na kterém se bude vystupovat. Program zahajují klauni, po nich předvádí mistrovské umění v žonglování Jiří Berousek junior. Zvlášť přítomné slečny pookřávají. Pohled na něj je blaží.
Po Berouskovi předvádí pár přemetů a salt hadí žena. Ale zlatý hřeb, vlastně dva zlaté hřeby večera, jsou nepochybně tříměsíční medvíďata Lady a Valoš. Nejvíce z nich jsou unešené děti. Bez obav si je hladí, ale i z řad dospělých je slyšet: „Kde jsou? Já je nevidím... Já chci vidět medvědy.“ Kolem provizorního šapitó je narváno.
Show ale trvá jen krátce. Šeří se a na programu Kejklířské noci jsou další zajímavé akce. Průvod se pomalu vydává nazpět a malý klučina odcházejícím exotickým zvířatům nadšeně mává: „Ahóój medvídci, ahóój velbloudi, ahóój koníci! Mamí, půjdeme do cirkusu?“ křičí kluk.
Aneta Šedá
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně