Německý ohňostrůjce: Prométheus nám dal oheň, měli bychom znát jeho příběh

26. 5. 2010, 16.00
Brno – Dramatický příběh o zápasu mezi odvěkým lidským smutkem a štěstím, to je podle německého ohňostrůjce Renza Cargneluttiho starořecká báje o otevření Pandořiny skříňky a ztrestání lidí za to, že jim Prométheus daroval oheň. Tomu bude odpovídat také rozmanité hudební podbarvení večerního ohňostroje. „Koncept představení sleduje neustálé kolísání nahoru a dolů – v emocích i v hudebních stylech. Proto se také show jmenuje Pandořina horská dráha,“ vysvětluje Cargnelutti nezvyklé slovní spojení.

Jak se to stane, že se člověk stane ohňostrůjcem a objíždí svět s ohnivou show?
Mě vždycky fascinoval oheň. Chtěl jsem pracovat na filmech se speciálními efekty a velkými explozemi. V první společnosti se speciálními efekty, kde jsem pracoval, jsem velice brzy pochopil, že k této práci potřebuji určité znalosti a pyrotechnické licence. Pokoušel jsem se tedy najít společnost, kde bych se mohl těmto základům naučit. Když už jsem pak začal pracovat s pyrotechnikou, byl jsem nadšen ze všech těch možností, které se nabízely. Od jevištní pyrotechniky po ohňostroje, které zahrnují rozmanitou práci – od návrhu u stolu až po fyzickou přípravu show. A tak jsem zůstal u ohňostrojů.

Jaká jsou dobré a špatné stránky kočovného života ohňostrůjce?
Nevýhodou častého cestování je samozřejmě to, že mnohdy pracujeme, když ostatní mají volno a baví se. Jsme pryč od rodiny a přátel. Na druhou stranu ale člověk poznává nová města, nové kultury, nové úhly pohledu na spoustu věcí, a dostává tak nové nápady, nejen co se týče ohňostrojů. Myslím, že to je naprostý základ každé kreativní práce – potřebujete inspiraci, jinak nemůžete rozvíjet nové vize.

Přicházejí ohňostrůjci při svých show často do vypjatých situací? Jaký nejhorší průšvih vaše společnost zažila?
Stres je určitě součástí této práce. Show musí být dokončena do určitého termínu. Ale dobrá příprava a předcházení problémům, ještě než se z nich problémy stanou, redukují tento stres na minimum. Takže nejhorší je asi pracovat v prostředí špatně připravených lidí a show připravovat do posledních vteřin.

Jak vám pro potřeby vaší práce vyhovuje prostranství brněnské přehrady, je vodní plocha pro ohňostrůjce vítaným doplňkem ohňostroje?
Brněnská přehrada je perfektní místo, protože je tam volný výhled a my tak můžeme využít veškeré druhy pyrotechnických efektů. A díky pontonu uprostřed nádrže je velmi jednoduché dodržet bezpečnostní vzdálenosti. Show na vodě je vždy výhodou, protože kromě použitých efektů tu jsou ještě odrazy světla na vodě. Jediné nebezpečí je, že v horkých dnech voda způsobuje vysokou vlhkost, a proto někdy hrozí, že představení může být zastíněno mlhou.

Jak dlouho trvaly přípravy dnešní brněnskou show?
Vymyslet a napsat show zabere zpravidla tak sto hodin. Dalších padesát hodin potřebuji pro technickou přípravu, jako je sestavení plánů, množství zařízení a podobně. Časově nejnáročnější je však výběr hudby. Nejde to spočítat na hodiny, je to neustálý proces. Věci, které slyšíte, nápady, které dostáváte. Některé člověk hned využije, některé si uvnitř schová pro příští show, protože teď se mu nehodí.

Váš ohňostroj nese název Pandořina horská dráha. Čím vás antická mytologie vybízí ke ztvárnění v ohňostrojovou show?
Především je Prométheus bůh ohně, tedy v podstatě i bohem pyrotechniky. Dal lidstvu oheň, takže bychom měli znát jeho příběh. Navíc podle mě je Pandořina skříňka skvělým rámcem pro show. Otevírání a zavírání skříňky je velmi pěkný a jasný začátek a konec. Zápas mezi smutkem a štěstím, zapříčiněný otevřením skříňky, mi umožnil extrémní kombinace hudby. Musí to být protikladné hudební žánry. Poznal jsem, že tato látka nabízí spoustu možností při navrhování show.

Vaší specialitou bude živá hudba hraná orchestrem. Je synchronizace ohňostroje s živou hudbou náročnější než s reprodukovanou, v čem tkví podle vás výhoda živého orchestru?
Pro ohňostroj to není žádná výhoda, spíš naopak – je to jen náročnější. Orchestr nikdy nehraje stejným způsobem jako cédéčko. Napadlo mě, že zabuduji pokyny k výstřelu do not. To je mimořádně obtížné, protože každá světlice hoří určitou dobu. Takže stisknutí knoflíku neznamená, že efekt je okamžitě vidět, ale že bude vidět například za tři až čtyři vteřiny. Takže je třeba spočítat a respektovat čas zpoždění a ten pak zapsat správně do střílecího plánu. Knoflík tedy musím stisknout ve chvíli, kdy ještě žádný pokyn k výstřelu není, někdy dokonce i při hudební pomlce. Navíc je třeba stále sledovat tempo orchestru, můžete používat jen krátké efekty, aby bylo možné se rychle přizpůsobit změnám. Takže když připravujeme show s živou synchronizací, je třeba brát ohled na mnohem více věcí než u běžného představení s reprodukovanou hudbou.

Kamila Rotnáglová
Autorka je studentkou žurnalistiky na FSS MU v Brně