Ignis Brunensis je prestižní festival, který je potřeba udržet, říkají čeští ohňostrůjci

4. 6. 2010, 15.50
Brno-střed – Finální show, kterou se dnes ohňostrůjci na rok rozloučí s Brnem, vytvořily pro diváky společnými silami dvě skupiny – Flash Barrandov SFX z Prahy pod vedením Jaroslava Štolby a brněnská skupina Theatrum Pyroboli v čele s Ivanem Martinkem. „Jsme nejen kolegové, ale i přátelé, spolupráce je proto výborná,“ shodli se oba.

Co pro vás znamená Ignis Brunensis?
Jaroslav Štolba: Je to značka, která má svou hodnotu. Značka, ve které je třeba pokračovat. Jde o spolupráci velké skupiny lidí tady v Brně. Festival vznikl tam, kde se mu daří. Festivalů, které jsou jednoleté nebo dvouleté, je ve světě plno a v bohatších a větších městech, než je Brno. Brno rozpočtem patří spíše k těm skromnějším. Zde je důležitější prostředí a spolupráce s lidmi. Brňané si festival užívají a atmosféra je jedinečná. O festival je zájem i u firem, které ve světě něco znamenají. Jelikož jde o značku prestižní, láká firmy i ze zahraničí. Ignis Brunensis pro všechny pořadatelské i realizační firmy znamená byznys a investici. Nemáme z toho žádný zisk, ale doufáme, že to roztočí peníze jinde. Nám jde o to, že získáme kontakty a že se můžeme prezentovat. Brněnský festival ale také patří k těm, které mají lidskou tvář. Brňané se nemračí, všechno je naplánováno, komunikace je bezproblémová.
Ivan Martinek: Mně se vybaví především hodně práce. Na druhou stranu se vždycky těším na tu partu. Vždycky je to takový adrenalin. Přípravy kolem dají hodně práce, ale nás to baví, takže se těšíme.

Nemrzí vás, že jste se letos nezúčastnili soutěžní části festivalu?
JŠ: Nemrzí. A kdyby bylo po našem, nesoutěžili bychom ani dřív. Vždycky vidíme do nitra každé show a musíme tam vidět problémy ohledně bezpečnosti a technické stránky. A za situace, kdy tohle všechno musím vidět a zároveň soutěžit to prostě není ono. Doufali jsme, že naši uvolněnou židli někdo zaujme. Ono ale není jednoduché vytvořit tady show jiné české firmy právě proto, že mezitím Ignis Brunensis natolik vyrostl a příspěvky bohatých zahraničních firem jsou tak velké, že by si česká firma nemohla dovolit investovat do show takové prostředky, aby se jim vyrovnala.
IM: Ani ne. Vítězství je vždycky krásné, je příjemné dostávat za svou práci cenu. Ale na druhou stranu pro mě osobně je nejvyšším oceněním to, že uděláme ohňostroj, který je hezký, na pěknou hudbu, v dobrém počasí. Prostě ta radost z dobře odvedené práce a zájem diváků, kteří se přijdou podívat a společně to prožívají. Na druhou stranu Ignis Brunensis je velmi prestižní přehlídka, přijíždí skupiny z celého světa. Je pak zajímavé poznávat nové lidi. Nejde o to, jestli je člověk v soutěži nebo ne.

Dokážete si tedy ohňostroj vůbec ještě užít nebo trpíte profesionální deformací a za vším vidíte právě jen tu přípravu?
JŠ: Pokud budeme mluvit o emotivní stránce, určitě mám výhodu oproti všem divákům, protože jsem u všeho. Trávím s designéry spoustu času a do všeho vidím i z jiného úhlu. To všechno děláme většinu času, za deště i zimy. V letošním případě to bylo opravdu zvláštní, byl to spíš takový přelom října a listopadu, co s počasí týká. Tím, že člověk ohňostroj zná a s ním zkušenosti, tak si dokážu lépe představit, co se na obloze asi děje i v situacích, kdy je to třeba lehce zakouřené. Po stránce technické je to hlavně o bezpečnosti. Vždy jsou důležité dvě věci a to je postarat se o bezpečnost lidí a postarat se o jejich bezpečnou dopravu na místo. A to je v Brně naprosto senzační. I když jsou na přehradě tisíce lidí, všechno se dobře zvládlo. To je fantazie, často to totiž bývá na jiných festivalech problém. Výborná je i komunikace s úřady.
IM: Každý ohňostroj je jiný, člověk to vstřebává a kouká, jak to udělal kolega. Jsou věci, které člověka inspirují a které třeba sám ještě nezkusil. Nikdy tam ale není vyloženě ta kritika. Pokaždé je to nový zážitek. A těším se na každý ohňostroj. Pak mám možnost porovnávat. Letos nám moc nepřeje počasí, ne vždy je snaha korunována úspěchem, jaký by si zasloužila. Děláme venku, takže musíme počítat se vším. Spousta lidí to ale pochopila a na ohňostroje nezanevřela, i když počasí není úplně ideální. Diváci chodí a užívají si to.

Dnešní ohňostroj připravujete společně. Jak se vám pracuje v takovém týmu?
JŠ: My se známe už dlouhou dobu. Dokonce se známe velice dobře a s některými mě váže dokonce přátelství. Ani jedna strana tak nemá obavy sdělit, co si myslí. Ono jde totiž o to, že v profesionálním světě jste často donuceni ke spolupráci a i s výbornou firmou se vám spolupracuje špatně. Tady to je úplně jinak. Komunikace je výborná. Rozdělili jsme si určité úseky. Brňané znají dobře prostředí, takže se zaměřili na dekorativní části a my spíše přispíváme technickou stránkou. Obě strany považovaly za citlivou jednu věc. A to je to, že letošní ukončení je na jiném místě. Špilberk letos nahradily Denisovy sady. Špilberk totiž vyžaduje pompézní show, tam je potřeba využít všechen ten velkolepý prostor. Má to ale samozřejmě svůj rozpočet, který jsme letos nemohli naplnit. Poslední ohňostroj je spíše taková závěrečná tečka než grandiózní finále. Protože je pátek, očekává se, že přijde víc dětí nebo alespoň jiná sestava lidí než na přehradu, připravili jsme tak show na hudbu z Harryho Pottera. Ohňostroj bude takový bezprostřední, právě bezprostřednost dneska v České republice hodně chybí.
IM: Komunikace je bezproblémová. My vedle sebe pracujeme už hodně dlouho, já jsem s Flash Barrandov už spolupracoval několikrát, dokonce jsem si s nimi zkoušel nějaké filmové efekty. Takže dnešní ohňostroj je spíš vyvrcholení naší spolupráce. Zvolili jsme téma novodobé pohádky, je to takové poetické. Čarování dnes budeme předvádět v areálu Denisových sadů.

Co tedy na diváky na posledním ohňostroji čeká?
JŠ: Ohňostroj bude mít dvanáct a půl minuty a bude na hudbu ze tří dílů Harryho Pottera. Je zvláštní, že já ty filmy vlastně neznám, slyšel jsem jen hudbu. Inspirativní jsou hlavně názvy skladeb.
IM: Příběhy Harryho Pottera mají spoustu dílčích příběhů, ale krásný bude třeba Potterův valčík. Budeme rozehrávat celý park kouzly a mávat kouzelnou hůlkou. Bude tam spousta barevných i zlatých efektů. Pro diváky fantazie nemá hranice, takže pokud člověk bude hledat svůj motiv, určitě si vybere. Je jen na fantazii diváka, aby si ohňostroj prožil a našel si tam své kouzlo. A to je podle mě na ohňostroji to nejkouzelnější.

Martina Učňová
Autorka je studentkou žurnalistiky FSS MU