Hasiči hodně zblízka

31. 5. 2008, 17.00
Brno-střed - V domě na Borové vypukl požár. Hasiči jsou však okamžitě na místě a začínají celou budovu hasit. U hadice se pravidelně střídají co tři minuty. Jakmile se vymění, vrací se k rodičům a míří vyzkoušet si výstroj nebo nasednout do velitelského vozu. Je jim totiž většinou mezi pěti až patnácti lety. A vůbec jim nevadí, že plameny, které zachvátily dřevěný dům, jsou jen namalované.

Není mnoho těch, kteří by se v životě nezatoužili aspoň na chvíli stát hasičem. A tak když jednou za čas uspořádají ti opravdoví den otevřených dveří, bylo by zbytečné se je pokoušet zavřít. Davy malých i velkých míří do brněnské centrální požární stanice aby se zblízka dostaly k technice, která se jinak kolem nich jen mihne na ulici s modrým světlem na střeše.

Hned po vstupu do garáží stojí za trojicí zavřených vrat hasičská auta připravená k výjezdu. Kdyby se něco stalo, hasiči se obléknou do výstroje a vyjedou, kam je potřeba. Tedy pokud najdou svou helmu na svém místě. Děti je totiž po vyzkoušení odkládají na police velmi ledabyle. Netuší, že každá má své přesné místo, a tak jednou za čas chodí hasiči výstroj kontrolovat a vracet zpět. Pro jistotu, kdyby museli k zásahu. Kromě hledání by navíc museli nejprve posbírat z vozů všechny děti. Na každém jsou aspoň tři. „Pro letošek je pro jistotu otevřená jen kabina posádky. Před dvěma lety jsme totiž sotva vyjeli před vrata a nemohli zatočit, protože nám děti mačkáním knoflíků zapnuly všelijaké uzávěry,“ usmívá se velitel hasičského družstva Lubomír Chlup.

Jedno z aut nakonec hasiči raději zamknou úplně. Malí horolezci s radostí v očích šplhají na horní plošinu. „Říkáme rodičům, aby děti nepouštěli samotné nahoru na auta, ale ty si to chtějí osahat ze všech stran, je to pro ně zážitek,“ podotýká velitel Chlup. Řádění dětí nakonec odnese gumový člun, který musí hasiči zlehka dofouknout poté, co si jeden z malých nenechavců hrál s ventilkem. Na dvoře je jsou připravena dvě dřevěná stavení s namalovaným požárem, menší a větší. Každé se hasí příslušně velkou hadicí. Fronta nebere konce a děti se dělí do dvou táborů, na řidiče a hasiče, podle toho co na ně udělalo větší dojem. „Moc se mi tu líbí, zkoušel jsem jít do auta i ke stříkačce a víc se mi líbilo sedět v autě,“ hlásí se k první skupině devítiletý Jaromír Čada. I přes asistenci hasičů zvedne občas některé dítě stříkačku do výšky a pokropí téměř celou přední část dvora. Ale v parném letním dni to nikoho moc netrápí, aspoň se lépe dýchá.

Koho nebaví stát ve frontě, může si čas ukrátit cestou skrz žlutý plátěný tunel. Další dávka zážitků čeká v zadní části dvora. Spousta rozličných přívěsů, velitelská dodávka a vůz pro ropné havárie. Vedle toho na stanovišti dopravních nehod čeká rozstříhaný favorit se starou stodvacítkou. Na tomto místě ožívají i dospělí. „Úsek nehod je pro všechny dost zajímavý, lidé se vyptávají jak se co dělá a používá, a jakmile začneme něco dělat, hned se vytvoří hlouček. Koneckonců všichni znají statistiky mrtvých,“ vysvětluje devětadvacetiletý hasič Petr Fianta. Na důkaz s kolegou ukazují, jak jednoduše lze starou škodovku rozřezat a během chvilky stojí kolem snad dvacet lidí.

V poslední části se mohou návštěvníci seznámit výstrojí navlečenou na figurínách a informačním videem. Lidé si uspořádání dne otevřených dveří pochvalují. „Vyrazili jsme sem, protože máme malé děti, které to zajímá a líbí se jim to. Výklad jsme neposlouchali, ale dívali jsme se na video. Pro lidi je to určitě přínos, protože vědí, jakou techniku hasiči mají a jak vypadá ve skutečnosti,“ zhodnotil čtyřicetiletý Libor Houdek.
Dvaatřicetiletá Leona Čadová přišla hlavně kvůli synovi, přesto si našla i něco pro sebe. „Je zajímavé vidět, jak by nás zachránili při nehodě nebo požáru. A třeba pak lidé nebudou volat z legrace na tyhle linky a děti si nebudou hrát se sirkama, aby nemrhali zbytečně časem hasičů.“

Dětí je zbytečné se ptát. „Je to tady hezké. Moc jsem sem nechtěla, ale pak jsem zjistila, jaká je zábava si všechno vyzkoušet. Příště přijdu zase,“ shrnula za všechny třináctiletá Sabina Odehnalová. Její matka Andrea řadí hasiče co do důležitosti před záchranku i policii. „Měli by být placení stokrát líp, protože si to skutečně zaslouží,“ je přesvědčena.

Nakonec hasiči v době oběda nikam vyjíždět nemuseli. Lidem budou svou práci předvádět ještě v neděli, pak se vrata jejich stanice zase na rok uzavřou a lidé je budou vídat zase „jen“ na ulicích a silnicích.

Stanislav Kamenský
Autor je studentem žurnalistiky na FSS MU v Brně

Fotogalerie: Stanislav Kamenský